Minulost byla vymazána

Postpravda druhé světové války ve střední a východní Evropě

Hledat pravdu v dějinách, které se nás citelně dotýkají, bývá ošemetné. I po třiceti letech života v demokratické společnosti se zdá, že pokud jde o historii druhé světové války, paměť národů střední a východní Evropy stále podléhá ideologizaci. Jen se obrátila perspektiva.

Říká se, že lidé lžou, aby vypadali lépe, než jací jsou. Takový výklad pak dovozuje, že lež není opakem pravdy, nýbrž spíše jejím pokřivením. Vzhledem ke spolehlivosti lidské paměti a ke spletitosti utváření kolektivní paměti bychom měli brát na zřetel, že lež nemusí být ničím jiným než nepravdou. Avšak protože žijeme v době takzvané postpravdy, mělo by také platit, že lež je zrovna tak oslabená jako pravda. Když se pak člověk snaží zorientovat ve světě, kde není pravda pravdou a lež lží, nezbývá mu nic jiného než se vpravit do role média, které si samo určuje, co bude považovat za lež a co za pravdu. Jak potom říct něco spolehlivého k sedmdesátému pátému výročí konce druhé světové války?

 

Homo sovieticus

Před třiceti lety situace vypadala docela jinak. V průběhu devadesátých let se obyvatelé států střední a východní Evropy ocitli v prostoru zbaveném po čtyřech dekádách komunis­tické ideologie. Co se ale stalo, když homo sovieticus získal svobodu? Znovunalezená …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky