minirecenze

Miroslav Fišmeister

See Emily Play. Tvar Slunce

Malvern 2019, 178 s.

„You’ll lose your mind and play/ Free games for May,“ zpívá Syd Barrett v rané písni skupiny Pink Floyd nazvané See Emily Play. Jeho psychedelicko­-surrealistické texty fungují jako zasvěcení do Fišmeisterovy knihy, sdružující dvě básnické sbírky. Jedná se o nestandardně otevřený poetický prostor, v němž se čtenář pohybuje v intencích autorovy výbušné imaginace. Ta jako by neznala hranic a posouvá se do roztržitých metafor, v nichž se skutečnost viděného transformuje do cirkusového orchestru slovních spojení. A básník, podoben kejklíři, jimi radostně žongluje ve vzduchu – na chvilku se ve svém pokoji otočíte a kusy nábytku se perou mezi sebou, víčka zavařeniny jsou zavázaná, lentilky jsou dostatečně šílené a lyrický pisatel se sytí povídkami hrachu. Fišmeisterovi se zkrátka daří spojovat nespojitelné. Je to poezie až brautiganovská: naivismus vidění odhaluje v nonsensovém …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky