Odvahu nemít strach

Proč může být krize příležitostí ke změně myšlení i společnosti

Chod světa ochromily oprávněné obavy z nového koronaviru. Nečíhá však v skrytu pandemie jedno nereflektované nebezpečí – že izolace způsobuje nemoc myšlení? Na základě čeho lze vybudovat nový systém společenských vztahů, pokud krize odkryla nedostatečnost a škodlivost stavu současného?

Ocitli jsme se v krizi. Krize se v dějinách lidstva objevují na vrcholech cyklické křivky (cykloidy) a dějinný pohyb se bez nich neobejde. Zpochybňují fungování starého řádu (paradigmatu); odkrývají problémy – ty se najednou vyjevují v plnosti a naléhavosti a vyžadují řešení. Řecké slovo „krinein“, etymologický základ slova krize, odkazuje k situa­­ci zvažování, třídění, rozlišování. Je to fáze, v níž se odděluje zrno od plev.

Každý z nás byl v důsledku vládních opatření přinucen k introspekci, ale i ke konfrontaci s druhým. V momentech konfrontace se ukazuje, co je důležité a životně nosné – pro co je třeba se rozhodnout. Současný stav vyjevuje nemoc celospolečenskou, která v sobě nese rysy nemoci mravní a duchovní. Starý řád se hroutí a nový je v nedohlednu, případně nevidíme jeho obrysy, byť tu jaksi někde imanentně jsou. Minimálně od poloviny 20. století se ve vědě mluví o změně paradigmatu a možná, že tato krize představuje určité přemostění, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky