Psaní jako maso a krev

Anarchie a evidence Miroslava Olšovského

Soubor esejů Miroslava Olšovského pojednává o různých způsobech psaní moderní literatury. Jde tu především o tenzi mezi aktem psaní a tím, co po něm zůstává v podobě slova či díla, tedy evidencí. Dočteme se o Nabokovovi, Gombrowiczovi, Kafkovi, Babelovi i Čechovovi.

V dramatu Antona Pavloviče Čechova Tři sestry (1901, česky 1907) se jedna z postav na odpověď po smyslu života bezelstně zadívá z okna a pronese: „Venku padá sníh. Má to nějaký smysl?“ Na první pohled banální promluva ale v knize Miroslava Olšovského Anarchie a evidence skrývá touhu zahlédnout princip moderního psaní, v jehož jádru spočívá událost, která je vyprávěním ze své podstaty vždy nezachytitelná. Lze ji snad nakonec pouze konstatovat, zaznamenat její výskyt. Svět se totiž vyjevuje mlčením, zeje v bílé prázdnotě ticha. Viditelnost se stává neviditelnou. Veškerá množina otázek vržených do tohoto prostoru se při pohledu z okna roztéká stejně jako sněhové vločky venku. „Zachycením této řeči, která řeč není, neboť každý smysl popírá, se od této chvíle bude zabývat moderní literární tvorba. (…) Taková řeč se míjí s vyprávěním, neboť takovou řečí vyprávět nelze,“ píše Olšovský, jenž v knize tento tvůrčí princip demonstruje ponejvíc na pozadí literárních …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky