Virtuální dějiny rozpadu

Instalace Olympia a eroze lidské pýchy v přímém přenosu

Galerie Rudolfinum v lednu představila projekt Olympia belgického umělce Davida Claerbouta. Ten měl být původně vystaven jen do poloviny dubna, ale jako mnoho ostatních výstav byl dočasně znepřístupněn. Po koronavirové odmlce má nyní k realitě, k níž se vztahuje, mnohem blíže.

Já potkal chodce z končin prastarých,
ten děl: „Bez trupu nohy kamenné
ční v poušti, v písku blízko vedle nich
tlí rozbitá tvář, čelo svraštěné,
rty šklebné, v nichž se chladný povel mih’,
dí: ‚Sochař uměl čísti vášní vření,
jež vryty v mrtvou hmotu žijí dál
než hruď, jich zdroj, než dlaň, jich provedení.‘
A na podstavci slova ta jsem čet’:‚
Jsem Ozymandias, jsem králů král,
má díla, Mocní, vizte a v prach hned!‘
Nic po stranách víc nezbylo, jen kolem
té trosky obrovské, kam stačil hled,
se písek vlnil v obzor dlouhým polem.“

Percy Bysshe Shelley: Ozymandias

(přeložil Jaroslav Vrchlický)

 

V Galerii Rudolfinum probíhá zánik v přímém přenosu. Virtuálně se tu v rámci instalace Olympia belgického umělce Davida Claerbouta rozkládá berlínský olympijský stadion, zbudovaný pro účely letních her v roce 1936 v nacistickém Německu. Ústředním tématem je pomíjivost lidského konání a tvorby v běhu času.

Při pozorování …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky