minirecenze

Milena Fucimanová

Nezabíjejte toho krocana

Weles 2019, 80 s.

Za punctum básnické sbírky Mileny Fucimanové lze považovat princip synestézie, tedy sdružení vícero smyslových vjemů. V tomto případě je se zaslechnutými akustickými vjemy prolnuta vyšší, lexikální rovina jazyka. Různorodé zvuky, včetně těch tělesných, tak mnohdy obrůstají shluky veršů, což navozuje dojem, že už ze samotných slovních obrazů sálá neviditelný zvuk intuitivně zprostředkovaný autorčinou fantazií. Vzpomeňme na legendárního skladatele Václava Hálka, který zapsal několik tisíc „houbových melodií“ přímo od hub samotných nebo z jejich obrázků. Poezie Fucimanové ale v žádném případě nezachází ani na okraj, natož za hranu tohoto experimentu. Sémantická složka je stále nadřazena té zvukové. Na některých stránkách knihy si tak připadáme jako ve vitríně muzikologické expozice, v níž se vystavují hudební termíny podobné nastrojeným atrapám: plynutí potoka zní jako bosý alt, dům jako melodram a …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky