Let the Good Times Roll - literární zápisník

Vydání Dylanova devětatřicátého studiového alba Rough and Rowdy Ways (2020) provázel potlesk publicistů, kteří se k němu dostali dřív než my obyčejní konzumenti. I v jeho rozsáhlém a různorodém díle jde prý o desku jedinečnou, navíc opět zacílenou na svět kolem, a ne na složitá zákoutí vlastního nitra.

Když jsem si své CD přinesl z pošty domů a vložil do přehrávače, byl jsem trochu zklamaný. Jistě, pořád je to Dylan a pro fanouška­-fetišistu je cokoli, co stvoří, důležité a cenné. Jenže tohle je spíš taková dlouhá Nedělní chvilka poezie. Hudba zůstává v pozadí, točí se jen na pár akordech a vytváří atmosféru. A starý bard spíš recituje, než zpívá, a to i v rámci hodně širokého rozsahu, který výraz Dylanův zpět postihuje.

Bylo mi líto, že se tím bourá pěkně vystavěný příběh. Kariéra ukončená posledním autorským albem Tempest a na něm dvěma posledními písničkami: tou titulní jako podobenstvím o světě, který dospěl na vrchol a nenávratně klesá ke dnu, a poslední písní Roll …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky