Osvobození tady a teď

S Maxem Ščurem o radikálním buddhismu a sobectví nacionalismu

Básník a překladatel Max Ščur před více než dvaceti lety emigroval z Běloruska do Čech. Hovořili jsme o jeho posunu od anarchismu k angažovanému buddhismu, ale také o současné podobě Lukašenkovy diktatury, jeho loňské básnické sbírce Arytmie nebo překládání Bondyho do běloruštiny.

Vloni vám vyšla v nakladatelství AF kompilace textů s názvem Radikální buddhismus – Malá čítanka (nejen) pro anarchisty, která protnula dva radikální a angažované myšlenkové směry, které se zdají být zdánlivě těžko slučitelné. Jak vás napadlo tohle propojení?

Jak dosvědčují texty v této čítance, napadlo to už mnoho lidí přede mnou – a to ještě v kompilaci nejsou zdaleka všichni. Obzvlášť třeba zenoví buddhisté byli odjakživa proslulí svým takřka anarchistickým chováním a odmítáním společenských norem. Zprvu jsem byl oslněn samozřejmostí a harmoničností tohoto propojení. Pak mi ale došlo, že ten vztah je mnohem problematičtější, obzvlášť když se podíváme na dějiny buddhismu v Japonsku. Oba jsou to nicméně emancipační směry, usilující o dokonalé osvobození člověka už v tomto světě – nebo chcete­-li v tomto, nikoli budoucím zrození.

 

Kudy tedy vede cesta od anarchismu k buddhismu, případně anarchobuddhismu?

Jsou to dle mého názoru dva způsoby …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky