Performativita neuchopiteľnosti

D’Epog ukazujú význam ako stretnutie žitých skúseností

Představení Série, série, série, série je – mimo jiné – tříhodinovou zkouškou divákovy pozornosti, která je zároveň v inscenaci tematizována, stejně jako proces tvorby významu nebo podstata autentičnosti. Neztratí se publikum v paralelní realitě jevištního dění?

Pokračujúc v nepravidelnej priestorovej dra­­ma­turgii, s ktorou brnianska ­platforma D’Epog pracuje posledných deväť rokov – napríklad v predstaveniach 121 (2013), Di_Sein (2011) či Ninivea (2012) –, je inscenácia Série, série, série, série rozčlenená do dvoch diváckych sektorov, pričom v každom z nich sú vytvorené ostrovčeky niekde dvoch, troch, niekde viacerých stoličiek. Zo sektora A nie je vidno na scénu pred sektorom B, takisto zo sektora B na javisko pred sektorom A, oddeľuje ich totižto projekčné plátno. Z každého ostrovčeka je teda vidno iný výsek „parareality“, ako svoju tvorbu pomenúva režisérka Lucia Repašská.

Okrem toho, že takéto rozčlenenie hľadiska zamedzuje vytvoreniu homogénnej zdieľanej percepcie publika, problematizuje taktiež vnímanie priestorovej jednoty. Tento fakt je v sektore B napísaný na bielom kvádri spolu s popisom k predstaveniu, optimistickým výrokom: „Jste parciální součástí celku. Sledujete …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky