Přeložil Martin Škapa
Baobab 2019, 60 s.
První do češtiny přeložená kniha Josepha Boydena (nar. 1966), kanadského spisovatele s irskými, skotskými a indiánskými kořeny, připomíná temnou a málo známou kapitolu kanadské historie. Od druhé poloviny devatenáctého století do devadesátých let století dvacátého totiž v Kanadě fungovaly „indiánské integrační školy“, do nichž bylo od svých rodin nuceně odvedeno kolem 150 tisíc indiánských dětí. Tyto instituce však byly v podstatě převýchovná zařízení, sloužící k asimilaci, vykořeňování tradičních domorodých zvyklostí a v důsledku ke kulturní genocidě. Krátký příběh založený na skutečné události popisuje útěk tří odžibvejských chlapců z této „školy“. Hlavním vypravěčem je dvanáctiletý Chanie „Charlie“ Wenjack, kterého bílá „kapří bříška“ vzala rodičům v devíti letech. Vedlejšími narátory jsou manitouové, kteří sledují Chanieho cestu a vtělují se do dvanácti živých tvorů. Kromě chlapce tak vypráví například sova, štika, pavouk nebo klíště. K tragédii spějící útěk domů je protkaný indiánskými slovy a reáliemi, na něž se malý indián zlomený převýchovou snaží vzpomenout, i poetickými popisy přírody a blížící se zimy. Boyden příběh sepsal padesát let poté, co tragický osud Chanieho Wenjacka poprvé přitáhl mediální pozornost k otřesným podmínkám v převýchovných ústavech, v nichž tisíce dětí zemřely a další tisíce byly sexuálně i psychicky zneužity nebo zdecimovány vnucenou kulturou kolonizátorů.