Vzpomínky opuštěného dítěte

Elegické memoáry Debbie Harry

Zpěvačka americké novovlnné skupiny Blondie vydala obsáhlou autobiografii. Jedna z klíčových postav newyorské umělecké scény poloviny sedmdesátých let a posléze ikona populární hudby vypráví historky z rockového života, mimo to ale psaní využívá k introspektivnímu ponoru a ironické líčení mísí s nostalgií a smutkem.

„Jak přepsat svůj život do podoby nějakého rozumného příběhu? To je potíž s jakoukoli autobiografií či paměťmi. Co odhalit, co skrýt, co vylepšit, co zlehčit a co nechat úplně stranou? Kolik vnitřního a kolik vnějšího? Co zaujme a co bude nudit? Jaký zvolit tón, hlas, spád, rytmus a barvy, když člověk skládá vzpomínky do sledu, který má mít v sobě nějaké kouzlo?“ To je samozřejmě otázka, již si každý seriózní pisatel autobiografie nebo memoá­rové literatury musí položit. A tedy si ji klade i Debbie Harry, českému čtenáři nejspíš známá jako Blondie, jejíž paměti vydalo pod těžko přeložitelným názvem Face It nakladatelství Harper Collins v říjnu loňského roku.

V rámci daného žánru – tedy pamětí rocko­vých hvězd – je Face It nanejvýš nezvyklá kniha, a to právě díky způsobu, jakým odpovídá na výše uvedenou otázku. Autorčiným očividným záměrem je najít rovnováhu mezi dvěma textovými rovinami. První z nich, tu očekávatelnější, představují osobní vzpomínky …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky