Nehledejme budoucnost v minulosti

Tristní stav českého školství popisuje kniha Boba Kartouse s příznačným názvem No future. Autor nešetří kritikou a v lecčems vystihuje špatnou situaci na poli českého vzdělávání. Zároveň nepředpokládá, že by v brzké době mohlo dojít ke zlepšení.

Bohumil Kartous, jeden z předních českých odborníků na školství, respektive na to, jak by školství mělo vypadat, vydal v loňském roce knihu nazvanou No future s podtitulem Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality?. Oblíbeným punkovým heslem si také na svoje otázky ohledně nutné reformy školství v Česku odpovídá. Žádná zářná budoucnost nás rozhodně nečeká, minimálně pokud školství nedokážeme dostat z konzervy, v níž se nachází desítky let. Po třech dekádách demokracie se u nás totiž v základním školství změnily víceméně jen dvě věci: obsah předmětu dějepis a výuka cizích jazyků. Ale jak víme, ani s tím to není tak žhavé: většina dějepisářů při současném objemu učiva během devítileté docházky končí někde u druhé světové války; a pokud jde o jazyk, převážná část žáků dříve vycházela ze škol s tím, že jakžtakž zvládla základy ruštiny, teď na podobné, ne­-li horší úrovni ovládá angličtinu.

 

Retrotopie ve školách

Autor dobře sleduje změny, jež ve školství …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky