Spřízněny divokostí

Vzpomínka na Marii Janion

Maria Janion učila kritickému myšlení, sebeuvědomění a úctě ke svobodě, píše o své „duchovní školitelce“ polsko­-německá spisovatelka Brygida Helbig. To, co začalo disertační prací o vlivu Janion na kulturní a společenskou atmosféru Gdaňsku sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, přerostlo v osobní okouzlení i profesní inspiraci.

Po přečtení mého debutového románu Pałówa (2000) mi profesorka Janion řekla: „Jste divoká.“ A je to nejkrásnější kompliment, jaký jsem kdy slyšela. Janionovské kategorie „divokosti“ a „jinakosti“ jsou mi velmi blízké a představují pro mě stěžejní poselství. Jak jen lituji, že jsem nestihla navštívit tuto význačnou vědkyni v poslední etapě jejího života, jejž zasvětila nejzásadnějším otázkám existence. Ještě jednou tak vstoupit do jejího varšavského bytu na Niemcewiczově ulici jako tehdy, v devadesátých letech, kdy jsem tam pobývala během psaní doktorské práce, jejímž tématem byla ve velké míře právě Maria Janion. A kvůli jakémusi nedorozumění s nakladatelstvím jí nebyl dedikován můj román Inna od siebie (Jiná než ona sama, 2016), byť byl inspirován především její prací. Profesorka Janion neboli profesorka Misia, jak se jí také říkalo, velká znalkyně literatury a kultury, odbornice na romantismus a žena s velkým Ž, zemřela 23. srpna ve Varšavě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky