Vyprávění jako emancipace

Škola kritického myšlení Marie Janion

Maria Janion zdůrazňovala, že základem humanitních věd je vyprávění. V jejím pojetí se jednalo o vyprávění kritické a angažované. Není tedy divu, že se její analýzy zaměřovaly na příběhy, které konstruují či zobrazují stereotypy, křivdí a stigmatizují či rozkrývají mechanismy násilí.

Začnu dvěma citáty, které, jak se domnívám, spojuje přesvědčení, že vyprávění podporuje existenci literatury, filosofie, kultury, a tudíž musí mít (a má) potenciál udržovat a rozvíjet uvedené oblasti. Má se dobře i přesto, že bylo už několikrát (například dekonstruktivisty) posíláno do důchodu. Vykážete jej dveřmi, a ono se vrací oknem. Když zavřete okna, vchází komínem. Není důležité, že v oslabené verzi. Přetrvává a nikdy neusíná. To bez něj všechno ustává. Maria Janion si toho byla vědoma a v knize Niesamowita Słowiań­szczy­zna (Znepokojivé slovanství, 2006) pronesla důležitou tezi: „Myslím si, že základem humanitních věd je vyprávění. Nestačí pouze něco uvidět, prožít nebo snad něco pochopit. Je třeba umět o tom i vyprávět. Vyprávění, záměrně umělecké i neumělecké, usiluje o formu, ať chce nebo ne.“

 

Základní kámen lidské činnosti

Literární teoretička Barbara Hardy, zdůrazňujíc význam vyprávění coby „primárního aktu mysli přeneseného …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky