Nové básně Kamila Boušky jsou plné rozčarování, násilí a temné ironie. Najdeme zde náznaky angažovanosti, reflexi lidských návyků a zlozvyků i dystopické vzpomínky na zaniklý lidský druh. „Konečně a také naštěstí už není možný/ intimní vztah ve dvou.“
. . .
jak milovat násilí když
Evropa je mrtvá kráva
ucpala celou kuchyni
porazila ji Srebrenica
podřízla humanita a výkal Schäuble
vytekl do polévkových talířů
jak milovat symboly
čirého och tak čirého zla
když mě vychovalo free video
a krmil krystal násilí
jak nemilovat jaderné zbraně
pod svou židlí ve státě který není
. . .
láska ano zní to dobře
ale v České republice většinou končí
mizerně
končí většinou a demokraticky
téměř kolektivním skokem do ničeho
je milejší nic než zemský ráj
na pohled nepřítomný tady u nás
v České republice láska končí v chumlu
privátních zájmů a tlaků a dokonce
uplácení
ano nic je lepší vlastní
než láska sousedů
lepší nic než láska
nic než láska
. . .
realita je to co říkají v televizi
to co říká krizový štáb je realita
začíná v soukromí a tam také končí
realita prostě nepřekračuje práh bytu
a ty bys také neměl
potřebuješ přece …
