Přetékající řeky textů

Poezie Martina Kočiše

Martin Kočiš ohledává možnosti textových procesů. Konceptuálními sbírkami txt.txt a Nadir, tvořícími první dva díly chystané trilogie, se slovenský básník přiřazuje k takzvané textové generaci. Ta pracuje s konceptuální a intertextovou tvorbou, v níž dochází k radikálnímu odosobnění autorského gesta.

Ve slovenském nakladatelství Drewo a srd letos vyšlo hned několik pozoruhodných básnických titulů. Namátkou jmenujme knihu Petra Šuleje Rotácie, sbírku Černozem od Márie Ferenčuhové nebo poetickou knihu Výsledky vzniku od neuronové sítě Lizy Gennart, za kterou stojí duo Ľubomír Panák a Zuzana Husárová. Za velice experimentální, a přitom inovativní počin lze považovat i sbírku Nadir od Martina Kočiše.

 

Bob, bop, dob

Kočiš už ve své básnické prvotině txt.txt (2014) svou poetickou řeč drasticky „odlyrizovává“ a záměrně jí přisuzuje status kvaziodborného (těžce srozumitelného) jazyka, který se leckdy transformuje až do jakýchsi biologických metafor, jež prorůstají tkanivem autorova básnění. Autor technicistně matematickým, fyzikálním či geologickým slovníkem vymezuje možnosti textového prostoru, který se nám vyjevuje tím, že neustále konceptuálně tematizuje proces svého vzniku. Kočiš nám tak striktně vědeckou optikou přibližuje možné propozice tvorby poezie. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky