Kohoutek, slepička a mrtvý pes

Žáby bez jazyka Miry Fornay

Svébytný autorský experiment Žáby bez jazyka pojednává o selhávající rodinné komunikaci. Je nepříjemný a nenabízí jednoznačná řešení – podobně jako toxické vztahy, jež zobrazuje: „Dění nedává smysl, lidé se chovají zvláštně, události na sebe logicky nenavazují.“

Třetí film slovenské režisérky Miry Fornay, nazvaný Žáby bez jazyka, zřejmě mnohé diváky zastihne nepřipravené. V prvních minutách sice připomíná autorčina syrově realistická dramata Lištičky (2009) a Môj pes Killer (2013), ale v této poloze nezůstane dlouho. Dlouho nezůstane ani filmem s kauzálními vazbami mezi scénami, smysluplnými dialogy, konzistentním časoprostorem a stálými identitami postav. Lidé se proměňují, časy slévají, situace opakují. Mizí také hranice mezi reálným světem a prostorem, v němž se potkává individuál­ní a kolektivní podvědomí, a lineární struktura se mění ve spirálovitou.

Oběti citových manipulátorů a domácích násilníků, které nedokážou z destruktivního cyklu vystoupit, zažívají podle režisérky podobnou bezvýchodnost jako samotní agresoři, neschopní změnit své chování a stát se jinými lidmi. Filmu předcházel dva roky trvající výzkum – Fornay tak při psaní scénáře měla možnost čerpat z přímých zkušeností obou skupin. Vzhledem k interpretační …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky