Služebníci precizní formy

Vítězný film letošního Febiofestu, slovensko­-české drama Služebníci, sleduje peripetie studentů bohoslovecké fakulty v Československu osmdesátých let. Jeho precizní vizuální forma bohužel přebíjí silnou zápletku i veškerý myšlenkový obsah.

Historické filmy z česko­-slovenských dějin se dnes zpravidla zabývají obdobím komunistického režimu, jenž není jen dějištěm příběhu, ale otiskuje se do prostředí a postav a platí za primárního původce všeho zlého. Ivan Ostrochovský ve svém druhém hraném titulu Služebníci tento model překračuje a navzdory černobílému obrazu vykresluje atmosféru osmdesátých let detailně a komplexně, nikoli jen jako opozici represivní diktatury a jejích obětí.

 

Systém bez vítězů

Pro slovenského režiséra s dokumentárními kořeny je historický námět s výraznou stylizací zdánlivým vykročením z komfortní zóny. Ještě ve svém hraném debutu Koza (2015), pojednávajícím o posledním vzepětí sil někdejšího boxera, si vypůjčoval dokumentaristické postupy, které funkčně rozvíjely styl i vyprávění syrové road movie s prvky sociálního dramatu. Ve Služebnících už jsou nonfikční prvky přítomny jen v historickém kontextu. Film odkazuje na některé konkrétní reálie z dob socialismu, jako jsou státem …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky