O tom, že náboženská konverze může být nástrojem sociálně-politického aktivismu, svědčí příběh tisíců indických dalitů, kteří se každodenní diskriminaci brání přijetím buddhismu místo setrvání v původní hinduistické tradici. Jakkoliv konverze přináší nová úskalí a problémy k řešení, jde o způsob emancipace a znovuzískání vlastní důstojnosti.
Když v roce 1935 významný indický reformátor a představitel boje za práva dalitů B. R. Ámbédkar prohlásil, že se sice narodil jako hinduista, ale jako hinduista nezemře, rozhýbaly se tím události, které významně změnily situaci dalitů po celé Indii. Dříve nedotýkatelní, nyní známí pod termínem dalité (z maráthského výrazu pro „utlačení“) patří k nejníže postaveným skupinám indického kastovního systému. Diskriminováni jsou indickou společností v praktikování své víry, ale i v přístupu k vodě, půdě, vzdělání, mezikastovnímu partnerství či pracovním příležitostem. Často jsou také terčem násilí ze strany příslušníků jiných kast. Nutnost vykonávat společensky podřadné práce, jako je odklízení mrtvých zvířat, zpracování jejich kůží, čištění kanálů nebo zametání ulic, dality uvrhává do chudoby a bere jim vyhlídky na lepší budoucnost.
Ámbédkar, sám původem dalit z kasty mahárů, zasvětil svůj život snaze o zlepšení životních podmínek příslušníků této skupiny. V jeho uvažování se kořeny nespravedlnosti a diskriminace nacházely především v bráhmanismu a také v hinduistické náboženskosti, která vytváří představu o posvátnosti kast. Z těchto důvodů zvolil Ámbédkar jako strategii při boji za emancipaci dalitů konverzi k buddhismu. Během veřejného obřadu v roce 1956 v Nágpuru jej následovaly statisíce lidí převážně z řad dalitů a během následujících pěti let se počet buddhistů v Indii tímto způsobem zvýšil více než šestnáctkrát. Buddhismus, který v Indii po staletí skomíral, rázem vstal z mrtvých.
Zrození nové tradice
Buddhismus, který Ámbédkar znovuoživil svou konverzí a o němž psal například v knize The Buddha and His Dhamma (Buddha a jeho Dhamma, 1957), se pro svou odlišnost od mahájány i théravády nazývá navájána nebo také neobuddhismus. Navájána (doslova „nová cesta“) představuje Buddhu jako sociálního reformátora a buddhismus jako sekulární a racionálně orientovanou filosofii. Nová tradice, jež měla nahradit nejrůznější indické kulty a praxe, které se souhrnně nazývají hinduismus, vyzdvihovala hodnoty morálně-demokratického sekulárního uspořádání společnosti, sociální rovnost a reformu indické společnosti.
Po hromadných konverzích dalitů k buddhismu ovšem neprobíhala transformace původních rituálů a praxe zcela podle Ámbédkarových představ. Razantní odmítnutí uctívání božstev a provádění rituálů, které dříve tvořily páteř rodinného a komunitního života vesnic, bylo pro mnoho konvertitů příliš radikální. Obrázky a oltáře hinduistických božstev byly tedy často nahrazeny tvářemi Buddhy a Ámbédkara, kteří se tak stali novými objekty uctívání a zbožnosti, opěvovanými v písních jako dalitští hrdinové a bohové. Někteří neobuddhisté se navíc vraceli ke své původní víře a zvykům, ať už kvůli nátlaku okolí nebo pro náročnost transformace. Otázka náboženských aspektů buddhismu a vztah k vlastní identitě dodnes představují problematické aspekty při mobilizaci neobuddhistických komunit a aktivistických hnutí.
Buddhisté, nebo dalité?
Dnes se pod označením ámbédkarité profilují nejrůznější dalitské skupiny usilující o emancipaci skrze politické aktivity, sociální služby, podporu zemědělství, akademickou činnost či umění. Velkou podporou těchto snah jsou webové stránky zabývající se sociální problematikou (například The Wire, Feminism in India nebo Round Table India). Zejména mladí dalitští a neobuddhističtí aktivisté s vysokoškolským vzděláním se snaží být aktivní na sociálních sítích, sepisují petice proti násilí na dalitských ženách i LGBT komunitě a vyzývají ke stávkám a demonstracím. Stále populárnějším způsobem rezistence a šíření antikastovních myšlenek je hudba. Hudební skupiny jako Dhamma Wings nebo The Casteless Collective využívají hudbu k agitaci, upozorňování na kastovní problematiku i k propagaci Ámbédkarova učení.
Mladí neobuddhisté svůj vztah k aktivismu často chápou jako pokračování v rodinné tradici – jejich prarodiče se vzepřeli diskriminaci konverzí k buddhismu a další generace uchovávají tento akt v paměti jako projev rezistence. Bohužel dnešní politická a sociální situace v Indii mladé generaci ukazuje, že boj za emancipaci nebude jednoduchý. Výrazným hnutím vztahujícím se k Ámbédkarovu odkazu je takzvaná Ámbédkarova či Bhímova armáda (Bhim Army), v jejímž čele stojí Čandrašékhar Ázád Rávan. Bhim Army se věnuje aktuálním dalitským a buddhistickým tématům, jako je stavba chrámu v oblasti Ajódhja, ale také snaze domoci se spravedlnosti v případě násilných činů, jakým bylo znásilnění a zabití dalitské dívky Maníši Válmíki letos v září. Organizace často veřejně kritizuje vládnoucí Indickou lidovou stranu (BJP) a ideologii bráhmanismu, jedná o spolupráci mezi dality, OBC (administrativní označení vlády pro „obecně zaostalé kasty“) a muslimy, a vytváří tak opozici k nacionálním uskupením.
Navzdory snahám o sjednocení dalitských komunit existuje mezi mnohými neobuddhisty napětí, zda se buddhista zbavený konverzí své kastovní příslušnosti vůbec může nazývat dalitem. Stejně tak je pro některé neobuddhistické aktivisty problematické spolupracovat s ámbédkaritskými hnutími, jejichž členové k buddhismu nekonvertovali. Soupeření o to, kdo Ámbédkarovo učení správně interpretuje, přitom tříští sílu emancipačního hnutí.
Trnitá cesta k emancipaci
Masové konverze (nejen k buddhismu) jsou i dnes využívány jako sociopolitický protest a prostředek emancipace dalitů. Jedná se převážně o reakce na kastovně podmíněné násilí, kterého nejenže neubývá, ale se sociálními médii je i viditelnější. V roce 2015 dalitskou a neobuddhistickou komunitu studentů zasáhla sebevražda studenta Róhita Vémuly. Následné demonstrace jeho smrt předkládaly jako institucionální vraždu pro Vémulův původ v sociálně znevýhodněné kastě. Studenti v Bombaji k této události odkazují jako ke katalyzátoru, který je dle jich slov šokoval a vyburcoval k aktivismu.
Násilí, kterému dalité čelí, se v mnohých případech stále vztahuje k jejich původnímu povolání. V roce 2016 ve městě Una v Gudžarátu na protest proti několika násilným útokům na dality odklízející pošlé krávy v této oblasti konvertovalo k buddhismu okolo tří set dalitů. Stahování dobytka z kůže je jednou z prací, kterou tradičně vykonávají kasty dalitů, zároveň je však spolu s čištěním stok jednou z těch nejnebezpečnějších. Dle indické mytologie je kráva posvátný tvor a v některých státech Indie je zabití krávy považováno za trestný čin. Objevují se i případy, kdy skupiny propojené s hinduistickým nacionalismem – takzvaní gó rakšak (ochránci krav) – veřejně lynčují a napadají kohokoli, u koho mají podezření, že krávě ublížil či necitlivě nakládal s jejím tělem. Oběťmi takových útoků bývají nejčastěji právě dalité a muslimové. Jednou z reakcí jsou pak konverze. V roce 2019 přijalo buddhismus při hromadné konverzi v Gudžarátu okolo 1500 dalitů a letos v srpnu v reakci na výše zmíněnou smrt Maníši Válmíki konvertovalo okolo 236 členů z její komunity.
V jednomiliardové společnosti se několik tisíc obyvatel zdá být kapkou v moři. Poměr populace hlásící se v Indii k hinduismu nicméně navzdory nacionalistickým tendencím postupně klesá. Stejně tak se vzdělanější dalitská generace dostává více ke slovu a upozorňuje na přetrvávající diskriminaci a nutnost změny. Zda nespočetná dalitská a neobuddhistická hnutí najdou společnou řeč a sjednotí své zájmy, je ve hvězdách. Zdá se však, že otázka náboženství a toho, co za náboženské pokládat a co nikoliv, bude i v budoucnu hrát významnou roli.
Autorka je socioložka a religionistka.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.