Indická společnost je založená na diskriminačním kastovním systému. V písních Kabir Kala Manch zaznívá hlas utlačované kasty dalitů, jejichž boj za spravedlnost je tvrdě trestán současným pravicovým režimem. Odpor nižších vrstev proti soustavnému útlaku přesto pokračuje, a to i prostřednictvím hudby.
Proč je Kabir Kala Manch nejpronásledovanější kapelou v Indii? Tahle otázka mi vrtá hlavou už od roku 2011. Tehdy byli dva členové skupiny (a později ještě čtyři další) zatčeni a obviněni na základě protiteroristického zákona o prevenci nezákonné činnosti, který značná část společnosti považuje za drakonický. S výjimkou zpěvačky Sítal Sathe v pokročilém stadiu těhotenství, jež byla po několika měsících propuštěna na kauci, strávili hudebníci ve vězení několik let. Poprvé jsem se s kapelou setkal počátkem roku 2018 v Púně v západoindickém státě Maháráštra. Když mě zpěvačka Jyótí Jagtáp vyzvedávala na nádraží, podezřívavě si mě měřila. Vzhledem k zájmu policie byly pochybnosti o úmyslech cizího člověka, který se s muzikanty spojil přes doporučení jednoho filmaře, namístě. Bylo to v době, kdy před kapelou byla chmurná vyhlídka na nové kolo zatýkání. Cestou za ostatními členy kapely jsem jakožto novinář se zaměřením na indickou protestní a aktivistickou hudbu zažil obrácení rolí: zpěvačka se mě bez skrupulí vyptávala na mé rodinné zázemí, práci, úmysly i politické postoje – a především na maoismus.
Maoismus jako záminka k represi
V lednu 2018 skupina dalitských muzikantů Kabir Kala Manch vystoupila na akci konané u příležitosti dvoustého výročí bitvy u Koregaon Bíma. Péšvové, trýznitelé z vyšší kasty, se zde utkali s dalitskou armádou britských vládců. Dalité tehdy péšvy porazili, a pomstili se tak – aspoň na chvíli – za staletí poroby, zneužívání a mučení ze strany vyšších hinduistických kast. Během oslav došlo k rozsáhlým výtržnostem, které si vyžádaly jeden lidský život a mnoho desítek zraněných. Přestože konflikt podle řady zdrojů vyprovokovali pravicově orientovaní hinduisté napojení na vládnoucí Indickou lidovou stranu, policie ostře zakročila proti organizátorům akce a vystupujícím, včetně členů Kabir Kala Manch. Byli obviněni z nezákonné činnosti, policie podnikla razie v jejich domovech a zabavila jim počítače.
Aby měly muzikanty a další účastníky oslav z čeho obvinit, použily úřady nařčení z maoismu. Opakovala se tak situace z roku 2011, kdy byli kromě členů Kabir Kala Manch zatčeni i mnozí progresivně levicoví intelektuálové vyjadřující nesouhlas s režimem. Maoistická ideologie, kladoucí důraz na myšlenku ozbrojené revoluce, je totiž v Indii ilegální. V průběhu desítek let, jež uplynula od prvního rolnického povstání, rozpoutaného ve vesnici Naxalbari v Západním Bengálsku koncem šedesátých let minulého století, se zakázané maoistické Komunistické straně Indie podařilo ovládnout významné části země. Ozbrojené povstalecké kádry mají značný vliv a pravidelně svádějí o území krvavé bitky se státními bezpečnostními silami.
Na zmíněné oslavě, již uspořádala koalice více než 250 progresivních organizací a kterou navštívilo okolo pětatřiceti tisíc účastníků z dalitské kasty, zazpívali Kabir Kala Manch píseň o rozmetání tyranizujících péšvů, která v podstatě burcuje proti svrchovanému postavení bráhmanů. Ve zkostnatělém světě hinduistické sociální stratifikace stojí bráhmani na vrcholu společenské pyramidy, zatímco nejníže jsou právě dalité, často považovaní za vyděděnce, kteří by měli na věky věků pracovat pouze jako stahovači mrtvých zvířat, metaři nebo uklízeči toalet. Zákoník Manuův, náboženský text kodifikovaný zřejmě kolem roku 1000 před naším letopočtem, z nějž hinduističtí pravicoví extremisté v Indii čerpají část svého vlivu, ospravedlňuje nerovnost jako základ společenského řádu. Dalité tak po staletí čelí útlaku a jen pomalu a s obrovskými obtížemi se vymaňují ze své pozice manuálních pracovníků ve službách privilegovaných vrstev. Bráhmani a ostatní vyšší kasty zneužívají své dědičné moci, postavení a výsad, aby si mohli uzurpovat nepřiměřený vliv na indickou společnost a politiku.
Tradice revolučních písničkářů
Skupina Kabir Kala Manch se zrodila právě z nesouhlasu s politikou založenou na kastách, která podněcuje nenávist a rozděluje společnost. V roce 2002 zachvátily západní indický stát Gudžarát masové nepokoje mezi hinduisty a muslimy, jež si vyžádaly životy více než tisíce – převážně muslimských – obyvatel. Stalo se tak pod dohledem současného indického premiéra Nárendry Módího, který tou dobou v Gudžarátu zastával funkci předsedy vlády. Tehdy začala rozmanitá skupinka vysokoškoláků a kulturních aktivistů z Púny zpívat své první protestsongy. Zpočátku se obraceli proti kastovnictví, komunalistické politice a plíživému fašismu vydávanému za nacionalismus a naopak hlásali přátelství a všeobecné bratrství.
V mnoha ohledech kapela navazuje na staletí trvající kulturní odpor proti hinduistickému kastovnímu útlaku. Už bhaktické hnutí, které vzniklo v 8. století a na vrcholu vlivu se ocitlo ve století sedmnáctém, představovalo v ortodoxním hinduismu reformní a separatistický proud s pěvcem jako ústřední postavou: Tukarám, Námdév, Kabír, Guru Nának, Ravidás nebo básnířka Mírábáí vystupovali proti kastovnímu útisku, ritualismu a patriarchátu. Když začala do Indie pronikat levicová politika, revoluční písničkáři jako Gaddar, Kovan, Vilás Ghogre, Shambájí Bhagat a Bant Singh používali protestní písně jako nástroj v boji proti bezpráví. Také oni za svou činnost draze zaplatili – Gaddar byl postřelen, Kovan a Bhagat byli vězněni a Vilás Ghogre spáchal protestní sebevraždu.
Když dalitský zpěvák Bant Singh podal trestní oznámení na muže z vyšší kasty, kteří v odlehlé vesnici v severoindickém Pandžábu hromadně znásilnili jeho dceru, byl zmlácen tak, že smrti unikl pouze o vlásek. Útok byl natolik brutální, že Singhovi museli amputovat obě předloktí a jednu nohu. Když jsem se s ním setkal v jeho vesnici, zpíval písně o svobodě, rovnosti a spravedlnosti a na znamení vzdoru zvedal pahýly amputovaných končetin do vzduchu.
V zájmu národní bezpečnosti
V roce 2006 ve vesničce jménem Khairlanjí ve státě Maháráštra donutili útočníci s vyšší kastovní příslušností dvě ženy z nižší kasty, aby se nahé producírovaly na veřejnosti, načež hrůzostrašným způsobem zavraždili čtyři členy jejich rodiny. Tento případ rozdmýchal v hudbě Kabir Kala Manch agresi. Když se policie a vláda pokusily zamést případ pod koberec, skupina ještě zesílila svůj hlas. „Naše písně byly čím dál více konfrontační. Proti takovému násilí jsme zaujali postoj ‚oko za oko, zub za zub‘,“ řekl mi Sačin Mali, někdejší člen kapely, po cestě z koncertu v Ahmadnagaru, kde vystoupil se svou ženou, zpěvačkou Sítal Sathe, rovněž bývalou členkou skupiny. Agresivní pózy členů dalitské skupiny na pódiu přilákaly pozornost vládní zpravodajské služby a Mali a Sathe se ocitli mezi těmi, kdo byli uvězněni.
Loni v říjnu se objevily zprávy, podle nichž měla indická vláda nařídit nezákonné odposlechy mobilních telefonů lidskoprávních a dalitských aktivistů s využitím izraelského špionážního softwaru Pegasus. Na seznamu špehovaných byl i člen skupiny Kabir Kala Manch Rúpali Jádhav. Jako by se kolem kapely začínala stahovat smyčka. Letos v září Národní vyšetřovací agentura zadržela tři členy skupiny včetně Jyótí Jagtáp. Jejich zatčení zapadá do známého vzorce pronásledování profesorů, studentů, spisovatelů a kulturních aktivistů, kteří nesouhlasí s autoritářskou vládou. Za svou kritiku rozvratné pravicové politiky mohou být zadržení vězněni až šest měsíců, aniž by proti nim bylo vzneseno konkrétní obvinění. Justice navíc nemá ve zvyku propouštět podezřelé z porušení protiteroristického zákona na kauci. Zadržení disidenti, mnohdy vlivné autority utvářející veřejné mínění, tak tráví ve vězení celé roky.
V myšlenkách se vracím k dřívějšímu čtyřletému uvěznění Sačina Maliho. Čas za mřížemi využil k psaní esejů, básní a písní, z nichž velká část vyšla knižně již v průběhu jeho trestu. Zatímco dalitská komunita bude pokračovat v boji za svobodu, vznikne ještě hodně protestsongů – a některé dost možná ve vězení.
Autor je hudební publicista.
Z angličtiny přeložila Alžběta Ambrožová.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.