V kůži melancholie

Diagnóza zoufalého světa na albu FVCK_KVLT

Slovenský rapper FVCK_KVLT jako by na své debutové desce potvrzoval starý Freudův poznatek, že melancholik „vystihuje pravdu ostřeji než jiní“. Je si vědom, že vnitřní temnota není oddělitelná od reality okolního světa, a díky tomu se na rozdíl od mnoha jiných emorapperů neutápí pouze v sebelítosti.

Není to tak dávno, co si jistý youtuber postěžoval, že se mu příčí současný rap, protože v něm existují jen dvě polohy vyjádření: velikášský egotrip, jenž často působí jako nechtěná karikatura, a potemnělý, smrtelně vážný emo rap, který mnohdy vyznívá krajně nevěrohodně a pozérsky. Obliba druhého modu je přitom mezi mladými interprety na vzestupu. Opravdu je na tom generace mileniálů tak špatně, že většinově trpí depresemi a že považují svět za bezvýchodné místo, v němž se „dobrovolná smrt“ – abychom použili termín filosofa Jeana Améryho místo zavádějícího slova sebevražda – může rovnat vysvobození?

 

Nic si neidealizovat

Mezi nejskloňovanější jména emo rapu v Česku a na Slovensku už zhruba rok patří slovenští interpreti Edúv syn a FVCK_KVLT. Dodejme nicméně, že jejich alba zatím rezonují mnohem více mezi hudebními publicisty, případně mezi dalšími muzikanty a rappery, než mezi masou posluchačů. Možná i proto, že temnota, do níž se halí, je …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky