Ženský hněv ať burácí

Francouzská blogerka a spisovatelka Pauline Harmange vydala na konci srpna v malém nakladatelství Monstrograph esej Já muže nesnáším. Poté, co se jí začalo zabývat francouzské Ministerstvo pro genderovou rovnost kvůli poněcování k nenávisti, se z knihy vydané v pár stech výtiscích stal bestseller a nakonec se jí muselo ujmout nakladatelství Editions Seuil. V ukázce se dočteme o ženských emocích, prospěšnosti samoty a nesamozřejmosti heterosexuality.

Nevzpomínám si, že bych se jako dítě vztekala. Jako miminko určitě ano, ale později lidé kolem říkali, že jsem vzorná holčička. Myslím, že mi velmi záhy vštípili, že hněvat se není dovoleno. Žádná žena ani holčička v mém okolí to nedělala. Když říkám „žádná žena“, nepočítám zlost matek vůči dětem. Tento zvláštní druh hněvu je výsledkem celkového systému, kde psychická zátěž a nerovná dělba práce spojené s výchovou dětí vytvářejí u matek více příležitostí ke zlosti než u otců, kteří si v rodičovství užívají převážně příjemné momenty.

Moje matka se ale dokáže rozzlobit. Je to ona, kdo zvedne telefon, aby vynadala poskytovateli internetu, a ledově klidným hlasem pomalu vysvětluje, co nefunguje, stanoví požadavky a vytrvá tak dlouho, dokud nedosáhne svého. Stejný tón aplikuje na nepoctivé obchodníky, žáky, kteří podvádějí a popírají, že lžou (je učitelka), nebo nepříjemné kolegy… Říkávala jsem tomu kouzelná moc a teprve po letech jsem si uvědomila, jak velká …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky