Přeložil Jiří Pelán
Rubato 2019, 512 s.
Druhý český překlad z díla italské autorky Anny Marie Ortesové pokračuje v linii, kterou představovala už její novela Leguánka (1965, česky 1997). Žalostící stehlík, vydaný v originále roku 1993, se však tentokrát neodehrává v heterotopii ostrova, ale na jihu Itálie začátku 19. století. Neapol v románu figuruje jako mámivé město, kde se zářivá a pitoreskní skutečnost prolíná s temnou a neuchopitelnou fantaskností. Přestože zde najdeme motivy dvojnictví, magie či zvláštních metamorfóz, spíše než o fantazijní text hoffmannovského typu jde o příběh přeludný, kde není jasné, co je pravda, co touha, sen či tušení. Uvolněná imaginace se hrdinům vlamuje do prostého a utříděného života a ukazuje jim jeho netušené stránky. Vyprávění je založeno na principu postupného odkrývání vrstev a odhalování motivací jednotlivých postav. To často vede k nepřehlednosti či nejasné hranici mezi lží, pomluvou a fakty – Žalostící stehlík však není postaven na dramatickém příběhu, ale na originální poetice. Barvitý a překypující jazyk s rozbujelým lexikem jako by směřoval k jižanské pestrosti, nakonec ale příběh téměř barokně zatěžká smutkem. Motiv stehlíka v tomto „románu melancholie“ představuje radostnou lehkost a unikavost, ale i lásku a bolest, nedílně spojené v nenaplněné touze. Od sentimentality a melodramatičnosti jej uchraňují vypravěčské komentáře a vstupy, jež leckdy s ironií pootáčejí perspektivu scén a obohacují text o další roviny.