Roztomilý člověk

Dialektický život Friedricha Engelse

Friedrich Engels, od jehož narození uplynulo dvě stě let, bývá vnímán jako postava stojící ve stínu svého celoživotního přítele Karla Marxe – ta druhá vousatá hlava dvouhlavého obra, pouhý spojovník v učení marxismu­-leninismu nebo dokonce jako klíčník otevírající dveře ke stalinismu. Jeho role v intelektuální práci slavné dvojice však byla zásadní.

„Osobně byl Engels velmi roztomilý, příjemný člověk, který se řídil heslem Martina Luthera, že víno, ženy a zpěv jsou kořením života, přičemž také nezapomínal, že je třeba vážné práce,“ napsal o Friedrichu Engelsovi jeden ze zakladatelů německé sociální demokracie August Bebel ve svých pamětech. Nejde o konvenční žánrový chvalozpěv. Engels byl bonviván, jenž ve svém londýnském domě s oblibou hostil početné návštěvníky vínem z dobře zásobeného sklepa, a přitom až do své smrti ve čtyřiasedmdesáti letech intenzivně pracoval, obvykle dlouho do noci. Z Marxova nejlepšího a možná i jediného skutečného přítele, který svědomitě plnil roli strážce jeho odkazu, se ovšem ve 20. století stala hlavně „ta druhá vousatá hlava“, která v komunistických režimech plnila nejspíš roli spojovníku v názvu oficiálního učení marxismu­-leninismu.

Životy a práce Karla Marxe a Friedricha Engelse byly skutečně natolik provázány, že dlouho nebylo jasné, které části společného …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky