Bastardní povaha tance

O jazycích tanečního a fyzického divadla ve 21. století

I Česká taneční platforma, výroční přehlídka novinek místní scény, vzhledem ke krizové situaci proběhla pouze formou jednodenního online semináře na konci listopadu. Letošní rok svádí k bilancování – chvíli, kdy netušíme, co bude, je dobré využít k ohlédnutí za tím, co bylo.

Kéž při bastardech stojí všichni bozi!

William Shakespeare: Král Lear, monolog Edmunda­

 

Současné taneční umění a fyzické divadlo nelze vměstnat beze zbytku ani do terminologie, ani především do periodizace jiných uměleckých druhů; jeho vývoj je sice s obecným proudem umění volně souběžný, ale má zároveň svou vlastní vývojovou logiku a rytmus. Obecně se dá říci, že od přelomu 20. a 21. století je české taneční umění, které po druhé světové válce ztratilo načas kontakt s vývojem ve vyspělé Evropě, už znovu up­-to­-date v porovnání se stavem ve světě a tento stav i nadále soustavně sleduje, na­­plňuje nebo i předjímá a osobitě variuje. Náhlý vzmach tance symbolicky odrážel i žízeň po svobodě, jejíž je tanec synonymem.

Pokud jde o filosofii současného tance, s určitou licencí můžeme prohlásit, že žijeme ve století osvobozeného těla. Tanec je jeho řeč a těla rozličného původu a nejrůznější taneční kultury se vyjadřují rozmanitými jazyky. V této …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky