Co nás sbližuje s trosečníky

Ostrovní existence Dory Kaprálové

Spisovatelka a literární kritička Dora Kaprálová si ve své povídkové sbírce, která ukazuje rozličné podoby jinakosti, klade mimo jiné otázku, zda jsou ostrovy bezbřehé. V mozaice příběhů nepravděpodobných setkání hledá břehy­-hranice, kde se světy samotářů setkávají a prostupují.

Kniha Ostrovy (2020) Dory Kaprálové přináší čtenáři jedenadvacet příběhů­-obrazů, které jsou až na výjimky stejně jako příběhy jejího předchozího titulu Berlínský deník (2016) a stejně jako autorka sama usazeny v hlavním městě Německa. Specifická atmosféra metropole, jež umožňuje tomu, co je jiné (a těm, kteří jsou jiní), ponechat si svou jinakost a nevnímat ji nutně jako problematickou, spolu s autorčinou zkušeností s životem v tomto městě vytváří funkční pozadí pro formulování jednoho z ústředních témat povídek: jistoty, že za hranicemi vší té jinakosti existuje něco, co máme společné a co nás definuje stejně zásadně jako naše konkrétní podoba jinakosti.

 

Bezbřehé ostrovy

„Jsou břehy ostrovů bezbřehé? Jsou hrany ostrovů ostrým rozhraním světla a tmy, spánku a bdění? Anebo se všechno prostupuje a my to jen nevidíme?“ Leitmotiv celého povídkového souboru je, jak titul napovídá, motiv ostrova, objevuje se i v názvu každé z povídek, ale nejde o ostrovy …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě