Jsme tu a vzdorujeme

Zapatisté po 26 letech povstaleckého zápasu

Jedním z nejdelších povstání na území Latinské Ameriky je boj Zapatovy armády národního osvobození v Mexiku. Hnutí, které se zjevilo 1. ledna 1994, zažehlo konflikt, jenž s kratšími obdobími dočasného klidu přetrval do dnešních dnů. Naposledy se zapatisté ohlásili letos v říjnu.

Zapatova armáda národního osvobození (EZLN), působící už šestadvacet let v mexickém státě Chiapas, nikdy neusilovala o svržení centrální vlády a převzetí moci, nýbrž o získání autonomního území. V praxi se jedná o synkrezi staré mayské tradice caracolů (kruhů), levicové solidarity, feminismu a anarchismem inspirované organizace společnosti v podobě samosprávných zemědělských a výrobních komunit, jež jsou nezávislé na prostřednících mezi produkcí a distribucí.

Pozice zapatistů může být v současnosti těžko uchopitelná, protože jedinou oficiální variantou řízení společnosti zůstává národní stát. Ten se však v době popperovské otevřené společnosti pomalu jeví jako freudovský přežitek či politický anachronismus, k němuž je třeba hledat alternativy. Zapatistické hnutí tak představuje pokus o novou organizaci společnosti a uvádí revoluční teorii v žitou praxi.

 

Nemocný svět

Signifikantní postavou EZLN byl od začátku enigmatický subcomandante Insurgente Marcos, dnes …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky