Líbání přes sklo

S Michalem Mánkem o galerijní scéně v době pozastavené kultury

Ve dnech, kdy systém PES dovolil znovuotevřít výstavní prostory, jsme se sešli s Michalem Mánkem z pražského Svitu, abychom probrali dopady epidemiologických opatření na komerční galerie. Bavili jsme se také o rozdílech mezi pražským a varšavským uměleckým prostředím či o směřování Aliance galerií současného umění.

Galerii Svit jste založil v roce 2010. Jak se za tu dekádu proměnila pražská galerijní scéna?

Změnilo se dost věcí, ale jestli šlo o něco zásadního, to si nejsem jistý. V té době tu vlastně kromě Hunt Kastner nebyl nikdo jiný, kdo by zastupoval umělce a rozvíjel mezinárodní aktivity. Několik nových prostorů sice přibylo, ale vztah umělec–galerie–instituce tu stále nefunguje, nebo alespoň ne tak, jak by měl. Akviziční politika hlavních veřejných sbírkotvorných institucí je silně podfinancovaná, a navíc stále docela nesystematická. Počet galerií se za ta léta nezvýšil tolik, jak bych býval čekal, a těch, které jsou otevřené spolupráci se začínajícími tvůrci, je podle mě málo. Spousta mladých umělců zase nechápe výhody důvěry ke galeriím. Potom se stává, že úspěšní výtvarníci hledají možnosti prodeje své práce ve všech komerčních i nekomerčních prostorech v Praze zároveň, ale do žádného systematičtějšího vztahu s jedním člověkem, který by je zastupoval, nejdou.

 

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě