Nepříznaková angažovanost?

O stavu českého „politického divadla“

Vztah místního tvůrčího prostředí i publika k političnosti na divadelní scéně se proměnil. Zatímco v devadesátých a nultých letech byla spojitost divadla s angažovaností nevítaná, dnes se k politické citlivosti hlásí čím dál více autorů i souborů. Co nám tento trend říká o povaze dramatického umění?

„Moderní demokracie akcentuje člověka v je­­ho jedinečnosti. Cílem politického divadla tak již nemůže být ‚bouřit masy‘, jeho podstata bude spíše v orientaci na jednotlivosti našeho společensko­-politického života a v reflexi všech úskalí pramenících z existence pluralitní společnosti. Je zřejmé, že se ztráta vyhraněných politických koncepcí musí nutně odrazit i v oblasti politického divadla.“ Teatro­ložka a překladatelka z němčiny Barbora Schnelle napsala na konci devadesátých let podnětný článek o takzvaném politickém divadle a jeho německé tradici. A jakkoliv jde stále o relevantní komentář, místní ovzduší se přece jenom změnilo. Relativismus a individualismus devadesátých a nultých let, projevující se ztrátou vyhraněných politických koncepcí a minimálním zájmem o politické divadlo, už možná ztrácí na síle.

 

Česká scéna

Schnelle ve svém textu píše o politickém divadle německém zřejmě i proto, že v českém prostředí se jí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky