Tým Ivana Buraje svou „studií rozhovoru o klimatické krizi“ předkládá těžké téma, kolem nějž čeští divadelníci zatím spíš opatrně našlapují. Brněnským inscenátorům slouží jako třaskavina spolehlivě pustošící rodinnou „idylu“.
„Co když v naší rodině, tak jako ve světě, není pohoda?“ táže se jedna z postav inscenace HaDivadla Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi, a naráží tak na alarmující stav životního prostředí a změnu klimatu. Dramatická skica autorské trojice Ivan Buraj, Pavel Sterec a Bohdan Karásek simuluje model běžné čtyřčlenné rodiny, jejíž členové představují rozdílné generace, a logicky tedy zastávají, zejména v otázkách klimatické spravedlnosti, odlišná názorová stanoviska. Nejmladší Eliška Táni Malíkové studuje intermédia, smysl existence ale hledá v aktivismu, neboť všechno ostatní, jak sama říká, „ve světě přehlceným komoditama pomalu ztrácí smysl“. Její sestra Kristýna (Kamila Valůšková) je vdaná a v pokročilém věku stále bezdětná. Ve vytyčeném schématu zastává protipól mladší Elišky. Krizi si uvědomuje, ale odmítá kvůli ní změnit svůj dosavadní život. Snad i proto posměšně komentuje sestřino tvrzení o nutnosti zapojení nelidských aktérů. „Takže je potřeba zalarmovat i hmyz… Příště bude v Otázkách Václava Moravce sedět mšice.“ Kristýnin manžel Milan, hraný Jiřím Miroslavem Valůškem, úspěšně podniká se solární energií, a přestože mu umírající planeta není lhostejná a sleduje současné vědecké trendy, například potravinářské a krmné využití řas, reprezentuje co do tématu konzervativní, na vlastní prospěch orientovanou většinu. Mimo „téma“ se alespoň zpočátku jeví matka (Simona Peková), které na všech zúčastněných záleží a která se snaží podporovat pozitivní energii. „Je ze mě pozitivní rasista. No jo, no. Tak aspoň že pozitivní, ne?“ poznamenává.
Alibismus titulu
Zápletku autoři stavějí až učebnicovou kumulací postav. I když na úhlavní střet je zaděláno od prvního kontaktu obou sester, ideologický souboj se rozžehne až po příchodu Milana. Text sice nabízí řadu motivů, absenci otce, od jehož smrti, soudě dle replik, neuplynulo mnoho času, dávný rozchod rodičů, Kristýniny neúspěšné pokusy o těhotenství, narativ se ale urputně drží názvem vytyčeného námětu, klimatické krize.
Ostatně titul sám je dost alibistický. Označení „studie rozhovoru“ již předem šalamounsky vylučuje případné kritické požadavky na důmyslnější dramatickou konstrukci. Inscenátoři spoléhají na atraktivní, jevištně neokoukané téma, aniž by si kladli závažnější dramaturgické cíle. I když jim mnohdy nelze upřít smysl pro humor, jejich výpověď se nakonec neliší od dokola skandovaných „pravd“, jak v textu sami připouštějí: „Všichni jenom omíláte nějaký fráze, který jste někde jinde slyšeli.“ Největší sympatie tvůrci chovají, snad vzhledem k vlastním názorovým preferencím a generační příslušnosti, k postavě Elišky. Lze očekávat, že taková bude i většina návštěvníků HaDivadla. Přesvědčují tak ovšem dávno přesvědčené.
Nekonečný spor
Nikterak vynalézavě nepůsobí inscenace ani z režijního hlediska. Ivan Buraj si jako obvykle vystačí s minimem prostředků, které tentokrát nerozehrává ani jinak neusouvztažňuje. Nepoužívá ani jinak oblíbenou metodu live cinema. (Hyper)realismus, který byl režisérovi už mnohokrát zdrojem estetického zkoumání, je zde představen ve své banální prázdnotě a všednosti. Až na dvě intermezza situovaná do předsíňové části (soudě dle detailně vybaveného botníku) sedí čtveřice postav celou dobu okolo konferenčního stolku a vede nekončící spor.
Jevištní akce je redukována na mluvní akt. Zúčastnění dlouze, až hypnoticky setrvávají na jednom místě a v jednom postoji. Nebýt tradičně vynikajících herců HaDivadla, hrozilo by, že z postav zůstanou jen hovořící schematická torza. Pro podobné „osudové“ tlachy, které si postavy sdělují za zdmi svých příbytků, používají Rusové pojem kuchyňské drama. V Česku ho v jistém aspektu reprezentuje i nejpřekládanější současný ruský dramatik Nikolaj Koljada. Na rozdíl od autorů představení Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi však Koljada nemá ambici analyzovat názorovou pluralitu ani stav a vývoj naší planety. Daleko víc se zaměřuje na jednotlivá individua a krizi jejich identity.
Inscenace budí dojem jevištního provizoria vytvořeného z vysokých ideálů. Daleko víc než velká scéna HaDivadla by jí slušela studiová prezentace, kde by snad její režijní, a hlavně dramaturgické rezervy nevadily.
Autorka je divadelní kritička a teatroložka.
Ivan Buraj, Pavel Sterec, Bohdan Karásek: Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi. Režie Ivan Buraj, dramaturgie Matěj Nytra, výprava Pavel Sterec, konzultace Matěj Metelec, hrají Táňa Malíková, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jiří Miroslav Valůšek. HaDivadlo, Brno, premiéra 31. 1. 2020.