Výprava na rudou hvězdu

Prolegomena k astropolitice

Role utopismu je v dějinách levicového myšlení sice komplikovaná, ale významná. V době bezprecedentní geopolitické provázanosti planety, kdy se zároveň ukazuje křehkost jejího ekosystému, je nutné, aby se levice zbavila nepodloženého technopesimismu a nezříkala se perspektivy, v níž je ideální společenské uspořádání projektováno mimo Zemi.

Po pádu Sovětského svazu propadla nejen západní levice skepsi ze ztráty perspektivy. Navzdory tomu byla i v celkově depresivním třicetiletí příležitostně zachvacována krátkými, ale poměrně intenzivními revivaly utopismu. V éře, v níž hlavní naplň práce levicových teoretiků spočívala v diagnostikování vítězství neoliberalismu, byly vlastně pochopitelné. Už v roce 1991 americký sociolog Erik Olin Wright inicioval Real Utopias Project. Výstupem řady workshopů a seminářů bylo nakonec sedm knih, které vyšly v londýnském Versu. Americký teoretik Fredric Jameson zase v knize Archeologies of the Future (Archeologie budoucnosti, 2006) tvrdil, že „k Utopii neexistuje alternativa“. A za produkt utopického myšlení lze označit i snahu Davida Graebera podat alternativní výklad přítomnosti a rozklad alterglobalizačního hnutí označit za důsledek jeho faktického vítězství, jež musela zadupat do země represivní politika po 11. září 2001. Jeden z nejzajímavějších článků tohoto volně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky