Přeložil Ondřej Mrázek
KK Bagala / Větrné mlýny 2019, 214 s.
Slovenský spisovatel Marek Vadas ve svých povídkách zúročuje zážitky z cest po Africe, ale i zkušenosti poradce krále jednoho z kamerunských domorodých kmenů. Oproti autorově předchozí povídkové knize Léčitel se zde setkáváme s poněkud temnější realitou, v níž stále zůstává mnoho magického, ale vše je obestřeno snovým oparem rezignované bezvýchodnosti. Podstatné je rozmlžené pomezí bdění a snu, přírody a civilizace, normality a šílenství a především života a smrti. Všudypřítomná smrt je tu přijímána smířlivě, až samozřejmě, bez známek tragičnosti nebo dojetí. Krátké příběhy jsou často založeny na výrazném předělu v životě hlavní postavy – prostého člověka, který najednou nepatří do světa, v němž doposud žil, a „přestane mít se sebou cokoliv společného“. Povídky jsou tak plné prokletých či uhranutých lidí, domorodých kouzel, rozplývání reálného života ve snu nebo prostupování reality živých a mrtvých. Nejedná se přitom o exploataci či exotismus, ale o poučené a fascinované psaní zevnitř magické reality, v níž ještě životy ubíhají pomalu a lidé tu mají čas na komunikaci se světem kolem a čtení symbolů, které k nim tento svět vysílá. A co je důležité: navzdory africkým reáliím promlouvají ke čtenáři univerzálním jazykem. Samozřejmě vůbec nejde o idylu a odrážejí se tu témata spojená s třetím světem: bída, vraždy, násilí, úrazy a všemožné nemoci chápané jako prokletí. To ale zůstává na okraji, protože autora zajímají hlavně individuální životní radosti a prohry, které ovšem sleduje filtrem animistické logiky a bez fatálnosti, která je vlastní západnímu člověku.