Mytologie alternativy

Záludnosti psaní o hudební subkultuře nedávné minulosti

Kniha Pavly Jonssonové Devět z české hudební alternativy osmdesátých let nestojí na vědecké analýze ani nevychází ze zkušeností hudebnice, která alternativní scénu spoluutvářela. Místo toho pracuje s mýtotvorbou a vypráví „příběhy, v nichž do šedivé každodennosti (…) proniká sdílení, zázrak, mystika a láska“.

Mýtus českého hudebního undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je už dobře ustavený, stejně jako jeho panteon. Přispělo k tomu vydání mnohých memoárových publikací jeho členů a příznivců či několik televizních seriálů. V posledních letech šlo například o knihu Plastic People a český underground (2016) od Jaroslava Riedela nebo pár sborníků, které vydal Ústav pro studium totalitních režimů. Medailony členů legendárních Plastic People of the Universe jsou součástí oficiálně schválených podkladů pro výuku na základních a středních školách. Vedle dokumentace historie skupiny značná část těchto publikací vypráví zjednodušený příběh o hrdinství v době komunistického útlaku, o vítězství dobra nad zlem či nekompromisní svobodné tvorby nad cenzurou.

 

Stranou jednoduchého narativu

S hudební alternativou je to složitější. Nejčastěji bývá v návaznosti na provolání Josefa Vlčka Úkoly české alternativní hudby z roku 1979 chápána jako tvorba mimo komerční …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky