Je politika víc než právo?

Katalánský konflikt očima ústavního právníka

Jednání s katalánskými nacionalisty v posledních týdnech ustoupilo do pozadí. Nevyřešené spory však přetrvávají a neztrácejí na palčivosti. V mnoha případech přitom můžeme nalézt paralely s děním ve střední Evropě. Stojí politika nad právem? A jak vést dialog s politickou silou, která sama sebe vydává za hlas lidu?

Přechod Španělska k demokracii je ­vyjádřen v ústavě z roku 1978, jež získala širokou pod­­poru veřejnosti. V ní se upravuje proces de­­centralizace a ustavení takzvaných autonomních oblastí. Článek 2 stanovuje, že ústava „je založena na nezrušitelné jednotě španělského národa“ a že „uznává a zaručuje právo na autonomii národností a regionů“. Jde o složitou formulaci, kterou lze vnímat jako rozpornou, poněvadž pojmy jednoty a autonomie byly a jsou interpretovány politicky, jako vzájemně se vylučující nebo jako hierarchizované ve prospěch jednoho či druhého. Takový rozpor ale neexistuje: princip nezrušitelné jednoty nevylučuje možnost ústavní reformy, protože ústava neobsahuje žádnou klauzuli o vlastní nedotknutelnosti. Ani princip autonomie národností a regionů nestaví jedny proti druhým. Ústava totiž stanoví, že zatímco historické národnosti či autonomní společenství prvního stupně jako Katalánsko či Baskicko využijí při dosahování …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky