Silná žena odolá

Bianca Bellová v novele Mona sleduje osudy zdravotní sestry, manželky a matky žijící v autoritářské zemi kdesi na globálním Jihu. V knize se zrcadlí řada vypravěčských postupů z autorčiny oceňované prózy Jezero, srovnání ale dopadá v Monin neprospěch.

Bianca Bellová svým textem Proč nejsem fe­ministkou, publikovaným na webu iLiteratura.cz, před rokem způsobila poprask jak na konzervativním křídle (reakce ve smyslu „konečně rozumná ženská“), tak pochopitelně mezi těmi, kdo o feminismu něco vědí. O spisovatelčiných důvodech, které vycházely z unikátně šťastných osobních zkušeností, se diskutovalo až do podzimu, kdy vyšla její zatím poslední próza Mona. V té se – konzistentně se zmíněným článkem – řeší právě téma společenských mantinelů ženského osudu a individuální síly je překonávat.

 

Přenesená strategie

Mona se nevyhne srovnání s autorčiným předchozím veleúspěšným Jezerem (2016), přeloženým do jazyků několika kontinentů a oceněným Magnesií Literou i Cenou Evropské unie za literaturu. Ne však jen proto, že vyšla po této knize, ale protože působí jako její sequel – jako způsob, jak strategii vyprávění, která měla nepopiratelný úspěch, po­­užít ještě jednou v trochu jiné látce.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky