Adaptace, nebo přežití?

O možnostech autenticity streamovaného divadla

Pandemie i důsledky vládních nařízení znemožňují divadlům fungovat klasickým způsobem. Nové, alternativní způsoby provozu ovšem zpochybňují neměnnost samotných základů divadla, především žité přítomnosti sdílené herci a publikem. Adaptují se divadelní scény na online prostředí?

Pokud se rozhodnu vytvořit divadelní inscenaci, volím k tomu a priori určité prostředky, kdežto jiné nechám stranou. Podobně pokud chci vytvořit film, předpokládám využití ka­mery, a pokud chci napsat knihu, neobejdu se bez písma. Zpochybnění této samozřejmosti může vést k tomu, že se koncepty divadla, filmu nebo literatury aktualizují a získají úplně nové obsahy.

Dramatické umění se nyní v této situaci ocitá. Mezi divadelníky se za současné pandemie mluví dokonce o třetí divadelní reformě, historicky navazující na první, kam spadá inscenování Wagnerova Prstenu Nibelungova (1876), a druhou, vyvolanou například poetikou Antonina Artauda nebo dokumentem Bertolta Brechta. Objevují se obavy o udržitelnost samotného oboru scénických umění. Oddělení mezinárodní spolupráce Divadelního ústavu pořádá pravidelná online setkání, kde se mimo jiné věnují i následujícímu tématu: „Obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě