Co se sluší a patří

Neokázalý luxus jako morální nárok aspirační třídy

Dlouhodobým trendem ve spotřebním chování je udržitelnost. Co je však hlavní motivací našich každodenních rozhodnutí – stav planety a zájem budoucích generací, nebo vlastní životní standard? Stává se společnost ekologicky uvědomělou, nebo se pouze vztahuje k novým symbolům socioekonomického postavení?

Všichni o sobě rádi přemýšlíme jako o svobodných bytostech s vlastními názory, jedinečným vkusem a pevnými zásadami. Přitom i v rozhodování ve věcech každodenní spotřeby se dá o naší nezávislosti pochybovat. Elizabeth Currid­-Halkett se v knize The Sum of Small Things: A Theory of the Aspirational Class (Součet malých věcí. Teorie aspirační třídy, 2017) zaměřuje na způsob, jak takzvaná nová elita prostřednictvím rozhodnutí spojených se vzděláním, zdravím a rodičovstvím stoupá na společenském žebříčku a přitom jakoby mimochodem bohatne. Právě ekologicky uvědomělá aspirační třída hlásající, že nejlepší nákup je žádný nákup, se tak stává významným hybatelem celosvětové ekonomiky a environmentální rozměr produktů je tím, co prodává nejvíc.

 

Zahálčivá třída

Currid­-Halkett vychází z teorie zahálčivé třídy, v níž sociolog Thorstein Veblen na konci 19. století definoval chování vyššího stavu ostentativní zahálkou a neproduktivním vy­­­užitím volného …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě