Historii nelze uniknout

Ostrakizace, segregace a likvidace v pozdním středověku

Kniha Františka Grause Mor, flagelanti a vraždění Židů prozrazuje dlouhodobý autorův zájem o vylučované a pronásledované skupiny obyvatel v souvislosti se společenskou krizí v pozdním středověku. Ukazuje přitom tuto dobu spíše prizmatem kolektivních a sociálních dějin než s důrazem na individuální úlohu osobnosti v dějinách.

František Graus (1921–1989) patří mezi nejsložitější a nejrozporuplnější postavy moderní československé historiografie. Antinomické je i jeho rozsáhlé dílo, jehož významná část se k tuzemské kulturní veřejnosti dostává až v posledních letech. Když na sklonku osmdesátých let umíral ve švýcarské emigraci, jeho práce z historie středověku, dějin mentalit i analýzy dějinného vědomí se těšily mezinárodnímu renomé. V československém prostředí však jeho jméno patřilo v posrpnovém období k zapovězeným. Známé tak byly především jeho práce z období angažovaného dějepisectví let padesátých, které byly součástí vžitého obrazu agilního koryfeje stalinis­tické historiografie.

Grausova práce Mor, flagelanti a vraždění Židů. 14. století jako období krize (Pest – Geis­sler – Judenmorde. Das 14. Jahrhundert als Krisenzeit, 1988) vychází česky poprvé a má potenciál oslovit kulturní veřejnost i po více než dvaceti letech od prvního vydání. Není tomu tak jen v důsledku …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky