Pandemie a prostor

Proměněná epicentra a návrat k přírodě

Během nouzových stavů uplynulého roku se radikálně transformoval náš vztah k městu i okolní přírodě – místa, která jsme dříve míjeli bez povšimnutí, získala na významnosti. Podobně se v radikálně odlišném kontextu domova proměňovaly i mezilidské vztahy. Nehodila by se citlivost vůči světu, vyvolaná pandemií, i v časech, které po ní budou následovat?

Ve společenské paměti existují sdílené, nepsané milníky. Radikálně přestavují zavedená paradigmata vidění; iniciují vztahy mezi společenskými řády a těmi, kdo je vytvářejí. Jedním z takových milníků může být v historii se opakující návrat k přírodě. Dnešní „návrat k přírodě“ velmi dobře ilustruje proměnu vztahu k prostoru – vztahu, který moderní člověk vedl po kolektivní trajektorii, již bylo donedávna nepředstavitelné opustit. Dá se dokonce tvrdit, že dochází k proměně epicentra lidského života. Ke změně dochází i na jiné úrovni; pandemií vylidněná města mají šanci na rekonceptualizaci – na to být chápána v kontextech špatně viditelných za přítomnosti lidí. Město jako místo, kde se člověk majetnicky podepisuje, tak pokládá otázku mnohovrstevnatosti abstraktního, metaforického dotyku. Ten je, ve své intimnější, osobnější a konkrétnější verzi, také centrálním hybatelem posledního diskutovaného posunu: lidského vztahování se k domovu, k osobnímu epicentru …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě