Smyčky slov,slov smyčky

Básník Vojtěch Kučera vydal koncem loňského roku experimentální sbírku Typosie. Pokusil se ji vymanit ze sevření tradiční knižní formy – například vkládáním volných listů papíru nebo QR kódem s odkazem na repetitivní zvukové nahrávky, které zdánlivě stírají rozdíl mezi básníkem a robotem.

Rané sbírky Vojtěcha Kučery – Samomluvy (2000), A hudba? (2005) – lze vzhledem k autorově pozdější experimentální tvorbě považovat za zcela konvenční. Skrze drobné básnické záznamy se v nich „odlyrizovaný“ jazyk snažil opisovat fragmenty hovorů, které se na papír vracely ozvěnou ryze izolovaných samomluv. „Bojím se slov./ Až příliš/ mě zaléhá jejich význam“, psal Kučera v debutové knize a vlastně tím už před dvaceti lety výstižně definoval svůj hlavní poetický cíl, který se posléze stal leitmotivem celé jeho tvorby: ustavičný boj se slovem jako nositelem významu, kterému hranice klasicky vydávaných sbírek nestačí.

První pokus překročit rámec stereotypních textových pravidel poezie Kučera podnikl hned v následující sbírce nazvané Nehybnost (2010). Začala vznikat už o čtyři roky dříve na internetu a v rámci soudobé české poezie šlo o jeden z prvních pokusů, jak skrze básnické snažení proniknout do chaotického prostoru elektronického publikování. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky