Divadlo utopie, divadlo práce

Industrializace, revoluce a E. F. Burian

Divadlo D 34 bylo jednou z nejvýraznějších odpovědí české divadelní avantgardy na krizi modernity – už samotný mnohovýznamový a postupně se proměňující název této scény akcentoval aktuálnost jejího programu. Jak toto centrum dobové kultury fungovalo a co mělo být vyústěním jeho činnosti?

Třetí dekáda minulého století znamenala opětovné hledání odpovědí na otázky po smyslu českého divadla jakožto veřejné kulturní instituce. Otázky nevyvolával pouze vznik republiky a s ním spojené pokusy o nové právní a organizační uspořádání uměleckého života (jež se mimochodem během existence první republiky nepodařilo uskutečnit); původ těchto otázek sahá až ke vzniku moderního uměleckého divadla či dokonce k počátkům modernity, která znamenala pro společnost a kulturu řadu podstatných změn. Industrializace, revoluce a s nimi spojená hegemonie středních a nižších stavů a v neposlední řadě proměna lidské duchovnosti se projevovaly jako celková krize. Tato krize byla projevem modernity, ale i tím, co ji definovalo.

Podobně jako jiná umění na novou společenskou situaci reagovalo i divadlo. Během 19. století se evropští divadelníci ztotožňují s představou Henriho de Saint­-Simona, jenž viděl v umělci výjimečného jedince schopného stávající krizi čelit. Divadelníci se identifikovali …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě