Poučena krizovým vývojem

Čtvrtý svazek dějin KSČ

Vydávání dlouho očekávaných dějin KSČ, které jsou výstupem mnoha let bádání, začalo posledním dílem, věnovaným normalizaci. Kniha bohužel trpí řadou problémů. Její autoři se sice vymezují vůči jednoduchým dichotomiím, v posledku ale nemají dost interpretační svébytnosti na to, aby se jim sami vyhnuli.

Ze čtyřsvazkových Dějin Komunistické strany Československa vyšel nejprve díl poslední, věnovaný letům 1969 až 1993. Dějiny normalizačního komunismu jsou specifické ze dvou důvodů: KSČ v té době už stěží mohla v očích obou národů Československa přesvědčivě odvozovat svou legitimitu z domácích zdrojů, a zároveň se pro mnohé současníky stále jedná o podstatnou etapu jejich životního příběhu. Psaní dějin KSČ tohoto období tak lze považovat za snadnější i obtížnější než v případě předcházejících etap historie strany. Na jedné straně je daná doba poznamenána okupací roku 1968, na straně druhé řadou kontroverzí, jež jdou napříč českou společností i historickou obcí. Předmluva hlavního editora celého projektu Jiřího Kociana však nechává spory ohledně výkladu normalizace nepovšimnuty. Přinejmenším interpretační střet „dějin každodennosti“ a „dějin represe“ přitom zmíněn být měl. Bohužel tuto lakunu nezaplňují ani jednotlivé kapitoly, naopak její význam ještě podtrhují.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky