Revoluční naděje

Ženská emancipace po roce 1948

Ačkoliv se v reálném socialismu často veřejně proklamovala snaha o zrovnoprávnění žen, nelze říct, že by to vedlo k výraznému zlepšení situace. Kontinuita tradičního patriarchálního modelu přetrvávala v zemích bývalého východního bloku i po druhé světové válce. Co platilo pro společnost, určovalo přitom i poměry uvnitř KSČ.

Únorovým převratem v roce 1948 se emancipační touhy zejména levicově smýšlejících žen plně rozvinuly a v několika následujících letech opanovaly veřejný prostor představy transformace stávajícího genderového řádu společnosti. Zároveň se prosazovaly revolučně utopické vize radikálně jiné, lepší budoucnosti, povznesení jedince i celého kolektivu na vyšší úroveň, vytvoření nové socialistické společnosti a nového socialistického člověka. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 tento vývoj velmi optimisticky hodnotila přední reprezentantka komunistického ženského hnutí Anežka Hodinová­-Spurná: „Před očima nám vyrůstají lidé nového typu. Nové výrobní poměry jako by uvolňovaly pouta a pocity méněcennosti u žen, najednou se projevuje jejich přirozená inteligence a tvůrčí schopnosti.“

 

Dobové představy

V dobovém oficiálním diskursu se opravdu inteligentní a tvůrčí ženy začaly objevovat v nebývalé míře. Na stránkách novin, filmovém plátně i plakátovacích plochách byly …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě