Přehodnocení všech mýtů

České pohanství v pojetí Záviše Kalandry

Málokdo se věnoval fenoménu „českého pohanství“ tak důkladně jako kritik a novinář Záviš Kalandra. Ve své provokativní monografii se vymezoval především vůči Josefu Pekařovi. Své odvážné teorie o „českém dávnověku“ přitom postuloval na základě interdisciplinárního přístupu, ale i značně rozsáhlého etnografického materiálu.

Když byl nonkonformní levicový surrealis­tický teoretik a publicista Záviš Kalandra v roce 1950 popraven v procesu se skupinou Milady Horákové (kterou osobně neznal a do níž byl coby „trockista“ zařazen v rámci konstrukce případu), jeho jméno mělo být vymazáno z kulturní paměti. V reformním období šedesátých let se zájem o Kalandrovo dílo znovu probudil, stejně jako se do centra pozornosti opět dostávají avantgardní proudy. Kalandra je reprezentantem levicového myšlení (například s Egonem Bondym nebo Robertem Kalivodou), které ve svém radikalismu většinou stálo mimo osy politických stran a mocenského establishmentu. Rozsah jeho zájmů byl přitom vpravdě renesanční: zabýval se avantgardními směry, předsokratovskou filosofií, zleva polemizoval s Masarykovou koncepcí českých dějin. Jeho texty o „českém pohanství“ tak tvoří pouhý výsek celého díla. Přesto jde o rozsáhlou práci, která se v době vzniku výrazně vymykala všem dosavadním historiografickým schématům.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě