Z traumatu zrozená

Zákoutí karpatské literatury

Karpatský literární prostor, který je místem izolace a současně i přechodu, se utváří prostřednictvím přivlastňování různých kulturních kontextů. Do jaké míry má smysl interpretovat jej v souvislosti s konceptem sebekolonizující kultury?

Karpatský prostor je společným územím hned několika národů a ještě více státních celků, které si jej postupně a v různých historických obdobích přivlastňovaly a dělily se o něj. Přivlastňování funguje ostatně jako jeden ze základních principů kulturní výměny – přijetím cizí formy a implementací lokálního obsahu pak vzniká specifický výsledek, kulturní hybrid. Karpatský literární prostor a jeho reprezentace, ať už o nich smýšlíme jako o literatuře karpatské, středoevropské či šířeji slovanské, z přivlastnění a převrstvení různých kulturních kontextů vyrůstají; a stejně jako o literatuře středoevropské či slovanské lze o nich uvažovat pouze zpětně v rámci rekonstrukce obrazu, který samy o sobě předkládají.

 

Hegemonie bez hranic

Převrstvení kulturních kontextů úzce souvisí s problematikou hranice – karpatský prostor charakterizuje geografická blízkost a silný sousedský étos, paradoxně ale i perifernost oblasti ležící na pomezí Východu a Západu. Pohraničí, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky