Chvála architektonické ironie

Teorie postmoderní architektury Emmanuela Petita

Ironie aneb sebekritická neprůhlednost postmoderní architektury Emmanuela Petita je zásadní text věnující se postmodernismu, který u nás stále zůstává spíše nedoceněný. Ačkoli v češtině kniha oficiálně vyšla již v roce 2018, do běžné distribuce se dostala až poměrně nedávno.

V roce 1998 jsem psal předběžné resumé ve studii k postmoderně, Gehrymu (Tančící dům se právě stal událostí) a dekonstruktivismu, v němž jsem tvrdil: „Architektura od vystoupení postmodernistů již není onou ‚pevností metafyziky‘, v níž se rozvíjí jen jeden typ racio­nality, proklamuje se nezbytnost smyslu pro domov, pro konvence a uznání heterogenity… dekonstruktivismus účinně artikuluje náladu doby; tedy ji nejen vyjadřuje, ale i dotváří.“ Nemám na tom co měnit, ale v aktuální situaci je třeba dodat, že postmoderna, tak dočasně iniciačně silná v oboru architektury, byla „odvolána“ již jejím teoretickým iniciátorem Jeanem­-Françoisem Lyotardem a dnes můžeme například slýchat, že se příliš spěchalo či – slovy Heinricha Klotze – že jsme teprve ve „velmi pozdní moderně“.

 

Nedoceněná postmoderna

Co se tedy v takzvané postmoderně odehrálo a co nás teprve čeká? V českých zemích se architekti v …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě