Zásilkové služby jsou většinou přímo závislé na kurýrech, kteří se ocitají v nejspodnějším patře firemního systému. Odpovědnost, jež by za normálních okolností spočívala na firmě, se přenáší na zaměstnance či freelancery, kteří si osvojují mechanismus sebedisciplinace – sami se nutí k většímu výkonu.
Můj kolega Karel měl mít v pátek na konci června poslední směnu. Pracoval pro vídeňskou kurýrní službu Veloce, která logisticky zajišťuje rozvoz testů na covid-19 mezi domácnostmi a laboratořemi. Kvůli poklesu počtu nakažených však téměř všichni pracující dostali výpověď. Když jednou odjížděl Karel do laboratoře, najel svým kolem do tramvajové kolejnice a kolo se mu zablokovalo. Následoval pád, po němž byl s těžkými zlomeninami operován v jedné z vídeňských nemocnic. Přestože tento konkrétní případ ukazuje nebývalé množství smůly, rizika plynoucí z tohoto povolání jsou reálná a čas od času mívají i smrtelné následky.
„Nekvalifikovaná“ dovážka
Povolání kurýra bývá často řazeno k tzv. nekvalifikovaným pracovním pozicím. Tato kategorizace však slouží zpravidla zejména k tomu, aby zaměstnavatel legitimizoval nízké mzdy a nevyhovující pracovní podmínky. Vedení Veloce, kde jsem během pandemického roku pracoval, nám dávalo explicitně najevo, že máme až příliš vysokou mzdu. Toto pohrdání střední management pravidelně stvrzoval neustálými výpověďmi a náborem nových pracujících. Přestože vstupní požadavky pro práci kurýra vskutku nebývají vysoké, neznamená to, že se zde kurýr nemá co učit ani že se jedná o bezpečnou práci.
Nebezpečí, které doprava pro kurýry představuje, je častým tématem debat mezi pracujícími. Jen v naší malé firmě se během letošního roku staly dvě vážné nehody. Kurýři kvůli tomu často přemýšlejí nad tím, jak se finančně zajistit na dobu, během níž by nemohli kvůli nehodě nebo nemoci pracovat. A nárok na nemocenskou nemají ani v dalších firmách.
Rizika plynoucí z pohybu v silničním provozu jsou tak zdaleka největším problémem. Řidiči osobních aut si zpravidla neuvědomují, jak může být jejich chování rizikové pro majitele jednostopých vozidel. Cyklistům tak zpravidla nevěnují velkou pozornost. To zahrnuje notorické nedávání přednosti, nebezpečné předjíždění a nedodržování bezpečné vzdálenosti. Řidiči motorových vozidel tím přesouvají starost o bezpečnost silničního provozu na ty, kteří jsou případnou nehodou výrazně více ohroženi.
Náročná práce v každém počasí
Ostatní řidiči však nejsou jediným rizikem. Velmi důležitým aspektem je únava spojená s dlouhou pracovní dobou. Lidé, kteří se touto prací živí, musí často pracovat osm a více hodin denně. Z vlastní zkušenosti vím, že ve vytížených měsících jsem strávil v městské dopravě i více než deset hodin denně. Spojení nepříznivého počasí a otrávených zákazníků, kteří čekají, až si budou moci udělat test, vytváří nebezpečný mix stresu a únavy. Únava může být posílena i nedodržováním pauz samotnými kurýry, k čemuž jsou motivováni prémiemi. To, že se výše popsaná nehoda stala na konci směny, není náhoda. Na konci směny, kdy hladina stresu klesá a nastupuje únava a snížená pozornost, se může kurýr nejčastěji dostat do rizikové situace. Takovou situací může být nedání přednosti, ale i projetí křižovatky na červenou, což se mi několikrát stalo.
Kurýr se po městě navíc pohybuje v počasí, v němž se jiní jízdě na kole vyhýbají (déšť, silný vítr, husté sněžení, námraza). Zatímco ostatní lidé si v takových podmínkách vyberou jiný způsob dopravy, kurýrům zpravidla nezbývá nic jiného než se teple obléct a vyrazit do práce. To přináší nároky na pozornost kvůli prodloužené brzdné dráze a nutnost lépe předvídat chování dalších účastníků silničního provozu. Například náhlý boční vítr může znamenat posunutí kola či skútru i o dva metry, což může způsobit srážku s řidičem, který to neočekává.
V době pandemie je rizikem i kontakt se samotnými zákazníky. Přestože jsme neustále potkávali potenciálně nakažené, zaměstnavatel nebyl schopen dva měsíce zajistit preventivní testování, které by omezilo šíření nákazy mezi zaměstnanci. Alespoň jsme dostávali ochranné vybavení v podobě rukavic, respirátorů a dezinfekce. Jinde kurýři takové „štěstí“ neměli. Například společnost Mjam, která dopravuje nákupy a teplé jídlo z restaurací, požadovala po svých freelancerech roušky při kontaktu se zákazníky, ale přitom jim nebyla ochotna tyto pomůcky zajistit. Kurýři nezřídka tato rizika velmi citlivě vnímají a cítí se svým zaměstnavatelem – v případě freelancerů smluvním partnerem – zrazeni.
„Kvalifikovaná“ je kurýrní práce i v jiných ohledech. Kurýři musejí zvládat spoustu různých dovedností. Jednou z nich je práce na dvou místech současně. Prvním z těchto pracovišť je ulice a druhým pak aplikace, která představuje klíčové pracovní prostředí kurýra. Aplikaci se kurýři snaží ovládat i během jízdy. To může ušetřit drahocenné minuty. Jinak by někde stáli a nestihli třeba zelenou na další světelné křižovatce. Čekání na červené je ostatně nejčastější příčinou zdržení. Další neméně užitečnou schopností je detailní znalost města, různých zkratek a aktuálních dopravních omezení. Díky tomu může kurýr flexibilně měnit trasu tak, aby se vyhnul husté dopravě.
Rizika i radost
Rozdíly mezi začátečníky a těmi, kteří se jako kurýři živí již dlouho, bývají velké. Kromě znalosti města se v této profesi naučíte, kde jsou veřejné záchody, jakým způsobem fungují semafory, kde je bezpečné porušovat pravidla silničního provozu a kde lze očekávat riziko pokuty. Relativně vysoké nároky na to, aby se člověk stal rychlým a dobrým kurýrem, jsou způsobené vyúčtováním mzdy. V rámci gig economy jsou pracující zpravidla placeni za zakázku, anebo jsou jim za totéž vypláceny výrazné bonusy. To vede k tomu, že sami vyvíjejí strategie, jak vydělat co nejvíc peněz za směnu. Odpovědnost za optimalizaci pracovního procesu tímto způsobem firma přenáší na své pracující. Součástí rozvoje těchto strategií je rozvaha nad riziky a benefity, které plynou z porušování dopravních předpisů. Příkladem častých přestupků je používání mobilu za jízdy, jízda na červenou, jízda v protisměru, parkování mimo vyhrazená místa a mnoho dalších předpisů, které kurýři čas od času porušují. Součástí strategií je výběr směn, u nichž se předpokládá například vyšší a častější spropitné.
Výraznou výhodou kurýrní práce je pak absence bezprostředního nadřízeného a možnost pohybovat se po městě relativně autonomně. Tím je také umožněn rozvoj osobitých strategií. Nad kurýrem nestojí nikdo, kdo by ho neustále kontroloval, zda pracuje dostatečně rychle. „Je to vlastně jen apka,“ poznamenala jedna z kurýrek. Tuto „apku“ lze kdykoli vypnout a člověka už nebude nikdo otravovat. Byla by však chyba myslet si, že je kurýrní práce zcela izolovaná. Musíte být schopni čelit zákazníkům, kteří nezřídka vysvětlují kurýrům, jak by mohli svoji práci dělat lépe. Podobný přístup mají i někteří dispečeři, kteří mají často spíše povšechnou a zkreslenou představu o tom, jak kurýrní práce ve skutečnosti vypadá a jaká je na silnicích aktuální situace.
Kurýrní práce ovšem není pouze zdrojem rizik a starostí, nemalé části pracujících přináší i potěšení. Často jde o nadšené cyklisty, pro něž práce představuje spojení sportu, soutěže a adrenalinu. Pozitivní emoce, provázané s výkonem práce, a negativní emoce, jež se pojí se zaměstnavatelem, vytvářejí podhoubí pro rozvoj odborového organizování. To dokazují ostatně odborové organizace, které postupně vznikají téměř všude tam, kde existují kurýrní služby. Snaha o kolektivní zlepšování pracovních podmínek kurýrů tak představuje další výzvu pro dynamicky se rozvíjející sektor.
Autor studuje historickou sociologii na FHS UK.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.