Michal Illner, který zemřel v červenci tohoto roku, nebyl jen významným badatelem a vedoucím Sociologického ústavu Akademie věd, ale především inspirativní osobností. Pečlivým zasazováním územních otázek do sociálního kontextu spojoval konkrétní práci sociologa lidských sídel s obecným posláním vědce.
Odešel Michal Illner. Záměrně neuvádím jeho akademické tituly, protože jsem nikdy neměl dojem, že zrovna na nich by mu záleželo. Vzděláním byl právník, povoláním – v hlubokém slova smyslu – sociolog, humanista. Poznal jsem jej jako svého školitele a po celý můj dosavadní profesní život mi byl oporou. Z této perspektivy jsou psány následující řádky. Ale nejde jen o pohled jednoho někdejšího studenta. Michal Illner ovlivnil mnoho mých kolegů a kolegyň. Každý, kdo se rozhodl – řečeno velmi široce – zkoumat, jak člověk funguje v prostoru, Illnerovu odbornou práci znal. Zasloužil se o celý obor vědění – což bylo v době po roce 1989 velice důležité, neboť sociologie u nás nebyla zrovna v jednoduché situaci. Ale to je jiný příběh. Jeho vedení Sociologického ústavu Akademie věd už jsem nezažil, ale je mi ze zpětného pohledu čím dál sympatičtější. Illner přijal nemalou odpovědnost v nelehké době a vzal si za své v naší zemi budovat sociologii na světové úrovni.
Sociolog lidských sídel
Jako jeden z jeho „služebně“ mladších kolegů jsem Illnera zažil coby učitele. Když jsem přijel ze zahraničí rozhodnut, že „urban studies“ chci studovat i v Česku, dostal jsem jeho jméno jako jasné doporučení, s kým bych se měl spojit. Tehdy měl Illner vypsán kurs Sociologie lidských sídel na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jakožto student Filozofické fakulty jsem se tedy dotázal, zda mohu na kurs chodit (nebyla to tehdy taková samozřejmost jako dnes). Illner byl velice vstřícný; ostatně jeho vstřícnost a otevřenost mi i později byly mnohokrát vzorem.
Hodně z jeho přístupu k uvedenému tématu, ale i k sociologii obecně, je obsaženo v oněch třech slovech, kterými vymezil svou přednášku: sociologie lidských sídel. Illner vždy prezentoval sociologii jen jako jeden z možných pohledů na věc a vždy kladl důraz na to, že máme znát i pohledy jiných disciplín. Zbývají lidská sídla. Mohla to být sociologie města, venkova nebo třeba krajiny. Zvolil však pojem lidská sídla, protože nechtěl vymezovat obor geograficky, a zároveň zdůraznil roli lidského elementu v tom, jakým způsobem formujeme své prostředí. Sídla v Illnerově pojetí nebyla jen výslednicí tu kulturních, tu politicko-ekonomických, tu přírodních sil, ale projevem lidské vůle, výsledkem diskuse, konsensů i konfliktů. Člověk zde vystupuje jako aktivní tvůrce zbudovaného prostředí, jako někdo, kdo za něj nese odpovědnost. I pro tento pohled bude Michal Illner navždy patřit mezi průkopníky výzkumu lokální samosprávy a jejího rozhodování. Zasloužil se ostatně i o mezinárodní etablování tohoto zkoumání.
Lokální a regionální
V této souvislosti asi nepřekvapí, že si Illner dobře uvědomoval ekologické výzvy, kterým naše civilizace čelí. V otázce, zda má člověk odpovědnost za globální životní prostředí, měl jasno: to, jak města, venkov i krajina vypadají, jsou výsledky toho, jak se lidé rozhodují a jaké hodnoty mají. Toho si byl dobře vědom, už když formoval regionální pohled na sídla v postkomunistické České republice. Illner chápal, že i tady existují různé zkušenosti a různé pohledy a že i když je naše země relativně malá, obsahuje mnoho kontextů, pestré historické zkušenosti a různé každodenní reality. Region je vůbec v mnoha ohledech zajímavým měřítkem, které přesahuje historické sociologické spory o hranicích mezi městem a venkovem. Je to také střední vrstva mezi státem a jednotlivými obcemi, rozumná oblast k řízení území. Proto oddělení, které Illner založil a vedl, nese název Lokální a regionální studia. Je to název zcela přesný, adekvátní, a přitom netriviální.
Zasazení sídel a jejich proměn do sociálního kontextu vycházelo z pochopení rozdílu mezi politickým obrazem dané doby a sociální realitou. Zatímco totiž politická rétorika devadesátých let hlásala velký společenský zlom, na úrovni správy obcí a vůbec území vládla nemalá setrvačnost. Jde jen o jednu z ukázek toho, jak moc si byl Michal Illner vědom skutečnosti, že sídla jsou společenskou záležitostí – a že politická rozprava a politický portrét doby se může se společenskou realitou rozcházet. Možná, že mé generaci už to přijde jako samozřejmost, ale hlásat toto v devadesátých letech, vidět a dokládat tento rozdíl, to nebylo vůbec samozřejmé. A přitom co jiného by měl vlastně sociolog dělat? A to v každé době, v každém režimu.
Řešit problémy obce
Jak už jsem zmínil, vedle výzkumné a organizační činnosti se Michal Illner věnoval také výuce. Jako pedagog vzbudil v mnoha studentech zájem o to, v jakém prostředí žijeme a jak se to dá zkoumat. Jeho role byla nezastupitelná – inspiroval jako odborník, učitel, ale i jako člověk. Nikdy neztratil humanistickou perspektivu, a to nejen v rámci oboru, ale i v názoru na to, jaké místo ve společnosti – obci – má sociolog mít. Inspirativní bylo jeho přesvědčení, že sociolog nemá studovat sídla jen akademicky, ale měl by mít odvahu, ochotu a trpělivost pracovat rovněž jako expert, který se snaží pomoci obcím naplňovat tolik skloňovaný pojem samosprávy. Jinak řečeno, sociolog má pomáhat řešit každodenní problémy obcí.
Ochota a trpělivost byly v mých očích zásadní devízy Illnerovy učitelské role, které mě – a věřím, že i řadu dalších – ovlivnily v tom, jak učit a přistupovat ke studentům. Když jsem později stejný kurs, který jsem absolvoval u Illnera, začal učit na Filozofické fakultě, vždy mi rád poskytl konzultaci a jeho podněty byly pokaždé inspirativní. I další generace odborníků budou sklízet to, co zasel. Zasloužil se o etablování své disciplíny jak v obci odborné, tak v obcích reálných, kde žijí lidé z masa a kostí.
Své ohlédnutí za touto výjimečnou osobností ukončím připomínkou toho, na co Illner nikdy nezapomněl a co jsem u něj vždy vnímal nejen já: být laskavý a slušný není slabost a není to málo. Kde jsou dobří lidé, tam je dobrá obec a tam se dobře bydlí. Michalu Illnerovi za všechno, co jsem zmínil, patří velký dík a nebude to zapomenuto.
Autor působí na katedře sociologie FF UK.