Karel Vachek: Já nikdy neumřu

Nad odkazem klasika českého dokumentu

Dvacátého prvního prosince loňského roku zemřel režisér a pedagog pražské FAMU Karel Vachek. Nad jeho tvorbou se zamýšlí dramaturg, scenárista, filmový historik a autor tvůrcovy monografie Karel Vachek etc. z roku 2008.

Nevzpomínám si přesně, odkud pochází mistrův citát uvedený v titulku. Mám za to, že zazněl v některém z jeho polistopadových filmů, nejspíše v Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu (1996). Možná to ale bylo v jedné z nesčetných inspirativních diskusí, které vedl se svými hosty a studenty na otevřeném semináři katedry dokumentu FAMU, a tudíž to kamera nezachytila. Nesmrtelnost je nicméně jeden z mnoha projektů, které neuskutečnil. Karel Vachek zemřel.

 

Outsider a hybatel

Začínal jako outsider kdesi na chvostu české nové vlny, velice záhy umlčený a teprve po dvaceti letech znovu se vynořivší. Končil jako (z hlediska mainstreamu) kontroverzní a mnohými odmítaný tvůrce, ale fakticky nesmírně vlivný inspirátor a hybatel minimálně jedné, ale spíše i několika nových generací filmařů.

Jak si vysvětlit tento fenomén, když na počátku svého působení na FAMU měl v ročníku jediného studenta? O jeho nepočetné tvorbě – a ještě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky