Startovní výstřel - literární zápisník

Kdyby bylo všechno, jak má, tahle slova byste nejspíš nečetli. Prozradím vám pravidlo, které si redaktoři hýčkají: na začátku textu se autor rozehřívá, ladí správný tón a přirozenou dikci, takže všechno, co napíše v této fázi, nemá valnou hodnotu. Je to výkon sportovce zavřeného v tělocvičně, na kterého teprve čeká čers­tvý vzduch a sluncem zalitý stadion. Proto se tu taky nejlíp a nejčastěji škrtá.

„Rovnou k masu,“ slýchával jsem v redakci Hospodářských novin, když nám na stole přistál článek, který bral věci moc zeširoka, „ten začátek je strašně pomalý – zrychlete ho!“ Americký novinář William Zinsser je ve své skvělé knize o psaní On Writing Well ještě přísnější: „Odstavec číslo jedna, to je katastrofa – spleť obecností, které jako by vypadly z nějakého stroje. Žádný člověk by něco takového nenapsal. Odstavec číslo dva nebývá o moc lepší.“

Zajímalo by mě, jestli měl o takovém pravidle tušení Jan Neruda, když poprvé vydal …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky